21 C 74/2025-197 — Okresní soud v Příbrami

I. Vymezení věci a vyjádření účastníků1) Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 6. 2025 domáhá, aby soud uložil žalobci počínaje dnem 1. 6. 2025 platit žalobkyni jako jeho manželce vždy ke každému 10. dni v měsíci předem výživné 5 000 Kč měsíčně.2) Žalobkyně uvedla, že její manželství bylo uzavřeno dne 15. 6. 2017. Společná domácnost byla ukončena dne 18. 4. 2025. V uvedený den došlo k odejmutí dispozičního oprávnění ke společným finančním prostředkům na účtu žalovaného, na který byly poukazovány příjmy obou účastníků. Poslední společné bydliště účastníků se nacházelo na adrese , Adresa žalovaného A, , v rodinném domě o velikosti 5kk se zahradou, který je podle tvrzení žalobkyně ve společném jmění manželů a v současné době jej výlučně užívá žalovaný. Z manželství se narodili dva nezletilí synové, , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž ohledně úpravy poměrů k nezletilým dětem bylo zahájeno řízení vedené pod sp. zn. 0 Nc 6093/2025.3) Žalobkyně po ukončení rodičovské dovolené pracuje jako projektová manažerka u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . na částečný úvazek s ohledem na zdravotní stav nezletilých dětí. Její průměrný čistý příjem za posledních 6 měsíců činí přibližně 37 300 Kč. Do 31. 8. 2025 pracovala na pracovní úvazek v rozsahu 25 hodin týdně. Od 1. 9. 2025 má úvazek zvýšený na 30 hodin týdně. K otázce potenciálního příjmu žalobkyně uvedla, že jejich nezletilé děti , Jméno žalovaného A, , narozený 22. 8. 2016, , jméno FO, , narozený 8. 12. 2020 (dále také jen „děti“) se narodily předčasně a často trpí , podezřelý výraz, obtížemi. V souvislosti s jejich nemocemi čerpala ošetřování člena rodiny (OČR) výhradně ona, nikoliv žalovaný. Dále uvedla, že dohoda se zaměstnavatelem na výkon práce v rozsahu plného pracovního úvazku není v současné době možná z důvodů na straně zaměstnavatele, který si to z ekonomických důvodů nemůže dovolit. V současné době není schopna nalézt lépe placené zaměstnání.4) Po ukončení společného soužití si žalobkyně zajistila nové bydlení. Dne 15. 4. 2025 uzavřela nájemní smlouvu, na jejímž základě hradí nájemné včetně služeb ve výši 17 900 Kč měsíčně. Dále hradí zálohy na energie ve výši cca 900 Kč měsíčně. Celkové náklady na bydlení činí 18 800 Kč měsíčně. Jedná se o bytovou jednotku o velikosti 2+1 v panelovém domě starší výstavby, kterou si žalobkyně vybavila na vlastní náklady, přičemž vybavení je převážně z druhé ruky. Podle podmínek nájemní smlouvy je žalobkyně povinna zajistit pojištění bytu ve výši 1 500 Kč ročně. Žalobkyně užívá osobní vozidlo značky , jméno FO, , jméno FO, z roku 2003, zatímco žalovaný užívá vozidlo značky , jméno FO, Superb. Žalobkyně dále uvedla, že po ukončení společného soužití byla nucena zajistit vybavení domácnosti, včetně základních spotřebičů a vybavení dětských pokojů, přičemž její majetkové poměry jí neumožňují pořízení nového vybavení a je odkázána na pomoc své rodiny. Dne 28. 4. 2025 byla žalovanému doručena kvalifikovaná výzva podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.)5) Podle žalobkyně je žalovaný zaměstnán jako programátor u společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., s průměrným čistým příjmem za posledních 11 měsíců ve výši nejméně 121 000 Kč měsíčně. Je výlučným vlastníkem nemovitosti, z níž pobírá částku ve výši 11 000 Kč měsíčně. Žalovaný pobírá další odměny převyšující částku 100 000 Kč a má příjmy z výnosů cenných papírů a dalších investičních nástrojů. Žalovaný užívá rodinný dům o dispozici 4+kk se zahradou, který je ve společném jmění manželů, přičemž náklady na jeho bydlení jsou podle tvrzení žalobkyně obdobné jako náklady žalobkyně na její současné bydlení.6) Žalovaný uvedl, že žaloba není důvodná, a to ani zčásti. Podle jeho názoru bylo dokazování vedeno nesprávně, neboť se žalobkyně zaměřila výhradně na rozdíly v příjmech mezi účastníky řízení. Žalovaný poukázal na to, že zákon stanoví jako rozhodující rozdílnou hmotnou a kulturní úroveň, nikoli rozdíl ve výši mzdy. Nelze vycházet pouze z rozdílu v příjmech, neboť životní úroveň je nutné posuzovat komplexně, s přihlédnutím ke všem majetkovým a osobním poměrům. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2822/16.7) K otázce rozdílné životní úrovně žalovaný uvedl, že žalobkyně bydlí v bytě o dispozici 2+1, zatímco on obývá rodinný dům o dispozici 4KK, reálně 3+1. Podle jeho názoru se nejedná o zásadní rozdíl. Dále uvedl, že tvrzení žalobkyně o nutnosti pořízení vybavení z druhé ruky nebylo podloženo důkazy. Podle jeho názoru však žalobkyně neprokázala rozdílnou hmotnou a kulturní úroveň, kromě tvrzení o rozdílném bydlení. Účastníci řízení naposledy žili ve společné domácnosti na adrese , Jméno žalovaného B, , Anonymizováno, , , Jméno žalovaného C, , v rodinném domě o dispozici 4KK. Z této nemovitosti se žalobkyně odstěhovala z vlastní vůle. Žalovaný navrhoval společné soužití s dětmi i nadále, což žalobkyně odmítla. Po jejím odstěhování na něj přešly veškeré povinnosti spojené s údržbou domu a zahrady, které aktuálně vykonává bez pomoci. Žalovaný uvedl, že nežije nadstandardním způsobem života, nejezdí na zahraniční dovolené, neúčastní se wellness pobytů ani jiných volnočasových aktivit. Žalobkyně se rozhodla odejít ze společné domácnosti dobrovolně.8) K rozdílům v užívání vozidel uvedl, že žalovaný užívá vůz značky , Anonymizováno, , který byl dvakrát havarován, zatímco žalobkyně užívá starší vůz značky , jméno FO, . Naopak žalobkyně podle jeho tvrzení navštívila Španělsko. Žalovaný se věnuje péči o děti, práci a údržbě nemovitosti, která je součástí společného jmění manželů.9) Žalovaný tvrdil, že žalobkyni počátkem dubna 2025 poukázal částku 100 000 Kč. Jednalo se o reakci na oznámení žalobkyně, že opouští společnou domácnost a potřebuje peníze na vybavení nové domácnosti a kauci na nájem. Ačkoli tuto částku zaslal tak pokrývá požadavky žalobkyně za období jednoho a půl roku.10) Ke svým příjmům žalovaný uvedl, že za rozhodné období (červen, červenec, srpen) činil jeho čistý průměrný měsíční příjem přibližně 107 000 Kč. Částka 121 000 Kč podle něj zahrnuje nenárokovou složku odměny, která není garantována a závisí na hospodářských výsledcích a strategii zaměstnavatele. Žalovaný dále uvedl, že soud zohlednil odměnu získanou mimo rozhodné období, zatímco částku 100 000 Kč, kterou žalobkyni poukázal, nezohlednil, ačkoli byla poskytnuta ve stejném časovém rámci.11) Podle žalovaného je nutné zohlednit i výdaje, které hradí, včetně hypotéky, výživného a dalších nákladů spojených se společným jměním manželů. Po odečtení těchto výdajů činí jeho disponibilní příjem přibližně 67 000 Kč měsíčně. Ve vztahu k pravidelným výdajům žalovaný hradí hypoteční splátky na rodinný dům, který je součástí společného jmění manželů, ve výši 23 107 Kč měsíčně, pojištění neschopnosti splácet hypotéku ve výši 3 126 Kč měsíčně, pojištění nemovitosti a domácnosti ve výši 14 457 Kč ročně (cca 1 200 Kč měsíčně), elektřinu na dům ve výši 7 500 Kč měsíčně a nedoplatek na elektřinu uhrazený v květnu ve výši 38 800,10 Kč (cca 3 230 Kč měsíčně). Dále hradí vodné a stočné ve výši 1 300 Kč měsíčně, výživné na nezletilé děti splatné k rukám žalobkyně ve výši 15 000 Kč měsíčně, výživné deponované na spořicích fondech vedených na jména dětí dle dohody s žalobkyní ve výši 5 000 Kč měsíčně, průběžné opravy a údržbu domu ve výši 1 000 Kč měsíčně, daň z nemovitosti ve výši 1 202 Kč ročně (cca 100 Kč měsíčně), svoz odpadu ve výši 2 100 Kč ročně (cca 200 Kč měsíčně), telefonní služby pro syna ve výši 400 Kč měsíčně a revizní zprávy spalinových cest a hasicích přístrojů ve výši 2 500 Kč ročně (cca 200 Kč měsíčně). Reálný příjem žalovaného tak činí přibližně 44 149 Kč měsíčně.12) K pracovnímu úvazku žalobkyně uvedl, že obě jejich nezletilé děti navštěvují školní či předškolní zařízení, a péče o ně se neliší od péče jiných rodičů pečujících o děti stejného věku. Pokud by děti vyžadovaly zvýšenou péči, zaměstnavatel je povinen umožnit rodiči účast na vyšetřeních či zákrocích. Žalobkyně pracuje na částečný pracovní úvazek ve výši 0,6, přičemž většinu pracovních povinností vykonává formou tzv. home office. Do zaměstnání fyzicky dochází dvakrát týdně. Vzhledem k tomu, že se dobrovolně vzdává části příjmu, který by jí náležel při plném pracovním úvazku, nelze podle žalovaného rozdíl v příjmech mezi účastníky řízení kompenzovat požadavkem na výživné manželky. Domnívá se, že by bylo možné, aby žalobkyně pracovala na plný úvazek, obdobně jako on. S ohledem na tvrzení žalobkyně mělo dojít ke změně jejího pracovního úvazku z původních 0,6 na 0,75 a současně k navýšení její mzdy o 15 %, přičemž aktuální výše jejího měsíčního příjmu má přesahovat 43 000 Kč. Žalovaný uvedl, že k příjmům žalobkyně je třeba připočíst výživné na nezletilé děti, které hradí otec, daňové zvýhodnění na dítě ve výši 3 200 Kč měsíčně a rozpočtenou část roční odměny žalobkyně ve výši 8 400 Kč měsí