6 C 167/2025-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o zřízení a vedení balíčku Můjúčet, která nahradila původní smlouvy, jejímž předmětem byl závazek žalobce jakožto banky zřídit a vést od účinnosti smlouvy běžný účet. Dne 19.11.2013 byl mezi účastníky uzavřen dodatek ke smlouvě, kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru byla schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí, žalobce vycházel z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, z databází, z evidence neplatných dokladů, evidence adres obecných úřadů, interních registrů. Žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontoval doložené skutečnosti s žalovaným s dostupnými údaji. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu, kdy sazba nepovoleného debetu činila 25 % ročně, žalobce využil svého dispozitivního oprávnění a požaduje toliko úvěrovou sazbu ve výši 12 %, dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že nedodržel povinnost udržovat na účtu dostatečné prostředky k zajištění předpokládaných plateb, proto žalobce od smlouvy odstoupil, odstoupení bylo žalovanému zasláno 3.2.2025, žalovanému bylo dne 17.2.2025 rovněž zasláno oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. s dluhem 31 758,76 Kč, před podáním žaloby byl rovněž žalovaný vyzván k zaplacení ve lhůtě do 5.6.2025.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal opakovaně v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil.3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že předmětná smlouva o bankovních službách byla uzavřena dne 4.6.2008, kdy bylo žalovanému povoleno přečerpání peněžních prostředků na bankovním účtu do výše 30 000 Kč, z tohoto důvodu smlouva nepodléhá ustanovení zák.č. 145/2010 Sb.4. Při ústním jednání dne 8.12.2025 soud změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení připustil, neboť dle § 95 odst. l o.s.ř. se změna žaloby nepříčí zásadě hospodárnosti řízení.5. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobcem smlouvu o vydání a používání platební karty s limitem 10 000 Kč jak pro výběr hotovosti z bankomatu, tak i pro obchod a služby, ve stejném dni byl uzavřen dodatek k předmětné smlouvě s tím, že žalobce jako banka poskytne žalovanému povolený nezajištěný debet na účtu do částky 30 000 Kč, debet bude úročen vyhlašovanou úrokovou sazbou pro povolený nezajištěný debet na extra kontu. Dne 19.11.2013 uzavřeli účastníci smlouvu, na základě které se žalobce jako banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby, zejména pak zřízení a vedení běžného účtu, přičemž smlouva nabyla účinnosti dne 19.11.2013 a nahradila původní smlouvu o zřízení a vedení extra konta, tedy původní smlouvu. Dne , datum, účastníci uzavřeli rovněž dodatek ke smlouvě s tím, že banka poskytuje klientovi, tedy žalovanému úvěr ve formě povoleného nezajištěného debetu na účtu ve výši 30 000 Kč s tím, že předmětným dodatkem se ruší a nahrazují veškerá smluvní ujednání o povolení debetu uzavřená před uzavřením předmětného dodatku. Dodatek nabyl platnosti a účinnosti dnem , datum, . Žalovaný nedodržel smluvní ujednání ohledně povoleného debetu, tedy mít dostatek finančních prostředků na běžném účtu, proto banka, tedy žalobce od smlouvy odstoupila, zároveň zřídila zvláštní účet pohledávky ve výši 31 758,76 Kč a žalovaného vyzvala k zaplacení předmětné částky, rovněž žalovanému byla zaslána předžalobní výzva v květnu 2025. Soud vycházel výlučně z listinných důkazů, zejména ze smluv o zřízení a vedení konta, resp. balíčku včetně dodatků, z oznámení banky o úrokových sazbách, ze všeobecných podmínek, z podání žalobce z února 2025, z předžalobní výzvy z května 2025 včetně podacího archu a sledování zásilky, z výpisu z účtu.6. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Při ústním jednání dne 19.11.2025 byl žalobce soudem v rámci předvídatelnosti vyzván, aby doplnil rozhodná tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pod sankcí absolutní neplatnosti předmětné smlouvy a jednak tvrzení posouzení tzv. bezdůvodného obohacení, tedy jaké finanční částky žalovaný vyčerpal, kdy se dostal do prodlení, jaké částky do současné doby žalobce vrátil s tím, že v opačném případě soud rozhodne v neprospěch žalobce. V tomto směru v podstatě žalobce ničeho nedoplnil.8. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce řádně netvrdil relevantní skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k tvrzení ohledně tvz. bezdůvodného obohacení neuvedl žádné skutečnosti, ačkoli byl k tomuto soudem vyzván. To vše za situace, kdy sice původní závazek mezi účastníky byl uzavřen v r. 2008, avšak v listopadu 2013 uzavřeli účastníci mezi sebou smlouvu novou včetně dodatku s tím, že předchozí veškerá ujednání se ruší. Tím pádem nároky žalobce uplatněné žalobou vyplývají ze smluvního ujednání z r. 2013, žalobce jako věřitele stíhala povinnost uvedené v § 9 zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016. V tomto směru žalobce jednak řádně netvrdil ale zároveň ani neprokázal, že by jako věřitel řádně povinnost úvěruschopnosti žalovaného zkoumal, tedy předmětnou smlouvu soud hodnotí absolutně neplatnou z důvodu porušení zákonné povinnosti /srovnej s rozhodnutími KS Praha sp.zn. 27 Co 81/2019, 22 Co 295/2019, 27 Co 477/2017/. Nárok žalobce bylo možné posoudit jako tvz. bezdůvodné obohacení, v tomto směru žalobce opětovně netvrdil a neprokázal relevantní tvrzení ke zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.9. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení tak, že si každý z účastníků ponese náklady ze svého, procesně úspěšně žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly, neúspěšný žalobce pak nemá právo na náhradu nákladů.