11 C 122/2025-116 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 238,62 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla dne 9. 9. 2011 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě si sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného, a zároveň poskytování kontokorentního úvěru „, Anonymizováno, “. Žalovanému tak byl poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč, s tím, že žalovaný byl povinen alespoň jedenkrát za 180 dnů vykazovat na běžném účtu kreditní zůstatek, a dále že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný dle žalobce úvěrový limit překročil, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a po převedení debetního zůstatku běžného účtu ve výši 8 338,62 Kč na zvláštní úvěrový účet umožnila právní předchůdkyně žalobkyně uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný však neplnil řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 9. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11 326,70 Kč. Dluh byl dále úročen úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 12,75 % p. a. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností ke dni 21. 5. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 6. 2025. Ke dni postoupení byla dlužná částka ve výši 11 722,46 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 8 338,62 Kč, poplatky a smluvní pokutou ve výši 2 900 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 483,84 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Dne 19. 2. 2026 žalobkyně na výzvu soudu žalobu doplnila a zároveň uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení.4. Na jednání soudu žalobkyně uvedla, že na podaném návrhu trvá a navrhla, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu s tím, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena.5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne 14. 5. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě s účinností k 21. 5. 2025 byla žalobkyni postoupena pohledávka ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne 9. 9. 2011. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v době uzavření nezletilý, uzavřela předmětnou smlouvu v jeho zastoupení matka žalovaného. K tomuto žalobkyně nedoložila, že by toto právní jednání za nezletilého bylo schváleno opatrovnickým soudem. Na základě předmětné smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč, s tím, že žalovaný byl povinen alespoň jedenkrát za 180 dnů vykazovat na běžném účtu kreditní zůstatek, a dále že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný dle žalobce úvěrový limit překročil, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a po převedení debetního zůstatku běžného účtu ve výši 8 338,62 Kč na zvláštní úvěrový účet umožnila právní předchůdkyně žalobkyně uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný však neplnil řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 9. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 11 326,70 Kč. Dluh byl dále úročen úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 12,75 % p. a. Z předložených listinných důkazů však není zřejmé, kdy a jakým způsobem došlo k čerpání z úvěrového rámce, zda žalovaný něco na předmětné pohledávky a tvrzené poplatky zaplatil. Žalobkyně zároveň žádným způsobem nedoložila, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.6. Soud postupoval podle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „s. o. z.“), dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v té době platného a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. s. o. z. Dle § 657 s. o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. s. o. z. neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.10. Podle § 39 s. o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 9 odstavec 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.12. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 s. o. z.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval.13. V žalobě chybí jakékoliv skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka splácet případně poskytnuté úvěry a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů.14. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se zabýval především otázkou platnosti uzavřené smlouvy o půjčce, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení a rozsudku Nejvyššího soudu ČR, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou, a z tohoto důvodu je tedy smlouva o úvěru neplatná. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané úvěrové smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě a listinných důkazech chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalovaného, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů. Soud zároveň žalobkyni nepřiznal ani nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani v