13 C 4/2026-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 19 000 Kč, s příslušenstvím odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši žalované částky, který měla splatit společně s poplatkem ve výši 16 909 Kč, který není předmětem žaloby. Žalovaná se však dostala do prodlení. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupeních pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu a dále požaduje žalobkyně kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 204,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 999,68 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 19 000 Kč od 29. 4. 2025 a zákonný úrok z prodlení od 29. 4. 2025.2. Žalovaná se nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Z předmětné smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 19 000 Kč na bankovní účet žalované. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit kromě jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 16 909 Kč. Úvěr měla splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 995 Kč s úrokovou sazbou 12,75 % ročně, přičemž úvěr měl být splacen do 28. 4. 2025. Ze zákaznické karty vyplněné při uzavírání úvěru vyplývá, že právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , že pohledávka byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025 (jak vyplývá z Oznámení o postoupení pohledávky). Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním občanem , Anonymizováno, , jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).7. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnila, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil řádně a včas půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za zprostředkování úvěru. Žalobkyně dále doložila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze poplatek, který byl ke Smlouvě ujednán je nepřiměřeně vysoký, ale ten není předmětem této žaloby, proto se jím soud víc nezabýval. Za situace, kdy žalobkyně kdy nedocházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. Smluvní úrok v tomto případ byl sjednán v pořádku.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když do prodlení se dostala den následující po datu splatnosti. Dále byl přiznán kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy smluvní úrok od data prodlení tedy od 29. 4. 2025. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud oproti návrhu podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloba) po 400 Kč, tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH ze součtu uvedených částek, tj. ve výši 315 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.