13 C 41/2026-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení částky 184 303,08 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), když žalobkyně půjčila žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn. Žalovaná částka je složena z dluhu na jistině ve výši 154 336,97 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 057 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 816,23 Kč a poplatku ve výši 1 092,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky z prodlení od 21. 11. 2025. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými k 20. dni daného kalendářního měsíce ve výši 2 712 Kč, a to od 8/2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, prohlásila žalobkyně v souladu se Smluvními podmínkami úvěr za splatný, jak vyplývá z upomínky ze dne 3. 12. 2024, ve které vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 1. 2. 2025, o čemž následně žalovaného informovala, jak vyplývá z oznámení ze dne 1. 2. 2025. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 17. 9. 2025, kterou žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky. Ani přesto neuhradil.4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).7. Žalobkyně doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to výpisy z bankovního účtu vedeného u žalobkyně, kde mohla posoudit příjmy a výdaje žalovaného a došlo k závěru, že byl úvěruschopný v době uzavírání Smlouvy.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaný se ho zavázal řádně a včas splácet, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s platbami do prodlení. Sjednané smluvní úroky ve výši 14,99 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Při posouzení postupoval soud podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 2x300 Kč (žaloba a výzva, tj. 600 Kč) a zaplaceného soudní poplatku ve výši 6 780 Kč. Lhůtu k plnění soud podle § 160 odst. l o. s. ř. určil jako třídenní. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.