16 C 35/2025-46 — Okresní soud v Příbrami

Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 26 659,11 Kč s příslušenství s tím, žemezi jeho právním předchůdcem, společností , právnická osoba, a žalovaným, byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.1. V daném případě soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř., proti němuž neměli žádných námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.2. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru na částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal kromě této jistiny uhradit také smluvený úrok ve výši 6 121 Kč, poplatek za poskytnutí zpracování žádosti 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 779 Kč. Celkem se zavázal k úhradě částky 22 400 Kč v 52 týdenních splátkách po 431 Kč, poslední splátka činila 419 kč. Doposud na předmětný dluh uhradil 1 000 Kč. Do žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že dosahuje příjmu ve výši 19 700 Kč měsíčně a předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu s tím, že jeho odhadované měsíční náklady byly 3 200 Kč a na další interní splátky právnímu předchůdci žalobce hradil 2 453 kč měsíčně. Byl svobodný, žil sám v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka se žalovaným postoupena žalobci, což mu bylo písemně oznámeno, a ten byl také před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, což neučinil.3. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nepřiměřená ujednání, neboť vedlejší poplatky sjednané předmětnou smlouvou plnily funkci úroků a byly sjednány ve výši 88 % jistiny, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, spisová značka 21 Cdo 1484/2004, podle něhož úroky nad 60 % jistiny jsou úroky sjednanými v rozporu s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy jsou strany smlouvy povinny vrátit si poskytnuté plnění, kdy žalovaný dosud uhradil 1 000 Kč, takže je povinen doplatit částku 11 000 Kč. Ohledně ostatních nároků byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.5. Ve smyslu § 142 odstavec 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení, když toto právo by s ohledem na výsledek sporu příslušelo žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, zůstal však zcela nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal.