20 C 154/2025-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 19. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 16 267 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 12. 8. 2023 v obci , adresa, fyzicky napadl , jméno FO, , pojištěnkyni , Anonymizováno, , které způsobil poškození zdraví, v důsledku čehož zaplatila žalobkyně náklady zdravotní péče v celkové výši 16 267 Kč a vznikla jí tak škoda. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne 12. 8. fyzicky napadl v obci , adresa, paní , jméno FO, , narozenou , datum, , čímž jí způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (zjištěno z uvedeného rozsudku). Poškozená , jméno FO, je pojištěnkyní žalobkyně, v důsledku zavinění žalovaného utrpěla úraz a v souvislosti s léčením uvedeného zranění žalobkyně zaplatila náklady zdravotní péče ve výši 16 267 Kč (zjištěno z dokladu Vyčíslení nákladů léčebné péče). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (zjištěno z výzvy k úhradě nákladů léčení ze dne 16. 6. 2025).5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle § 55 odst. 1 věta prvá tohoto zákona má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Ohledně úroků z prodlení soud aplikoval § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. V rozhodované věci žalobkyně prokázala, že za léčení poškozené zaplatila v souvislosti s poškozením jejího zdraví žalovanou částku, přičemž časová i věcná souvislost byly prokázány výčtem jednotlivých výkonů v dokumentu nazvaném „Vyčíslení nákladů léčebné péče“. Byly tedy splněny všechny podmínky pro vznik práva žalobkyně na regresní náhradu toho, co zaplatila za náhradu na péči poškozené hrazenou ze zdravotního pojištění a její nárok je tak po právu. Žalovaný svým pasivním postojem v této věci nárok žalobkyně nijak nezpochybnil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s příslušenstvím. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení 1 100 Kč. Soud postupoval podle §1, § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., přičemž náklady řízení sestávají ze 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (výzva k plnění, žaloba) a soudního poplatku 1 000 Kč. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.