5 C 180/2020-21 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal dne [datum] u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalovaná se stal držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tuto 2 5 C 180/2020 povinnost žalovaná splnila dnem [datum]. Tímto jí vznikla povinnost v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, platit televizní poplatek ve stanovené výši. Této své povinnosti žalovaný nedostála, nezaplatila žalobci televizní poplatky za měsíce únor 2019 až září 2019 ve výši [částka] měsíčně a celkově za toto období žalobci dluží částku ve výši [částka]. Poplatky byla povinna platit dle § 7 odst. 2 uvedeného zákona nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. Oba účastníci ve smyslu § 115a o.s.ř. souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy ve věci jednání nenařizoval, rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, tento rozsudek dle § 156 o.s.ř. veřejně vyhlásil. 2. Na základě listin předložených soudu s návrhem žalobcem soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobce soudu potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků doložil, že žalovaná se stal od ledna 2018 poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.. Z tvrzení žalobce a jím předloženého přehledu předpisů a plateb, vyplývá, za které měsíce nebylo žalovanou placeno na poplatcích, které činí [částka] měsíčně. Pokud se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku, je ve smyslu § 7 odst. 2 uvedeného zákona povinna tento televizní poplatek platit měsíčně nejpozději do 15. dne v měsíci. Z těchto důvodů je zcela oprávněný nárok žalobce na zaplacení souhrnné částky na dlužných televizních poplatcích ve výši [částka]. Za této situace je ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalovaná v prodlení se zaplacením televizních poplatků od 16. dne v tom kterém měsíci a žalobce má tedy právo i na zaplacení úroků z prodlení, roční úroková míra tohoto prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a vztahuje se vždy ke každému jednotlivému měsíčnímu poplatku. Žalobce požaduje úroky z prodlení k datu [datum] a k tomuto datu činí výpočet dlužných úroků z prodlení částku [částka]. S ohledem na shora uvedené soud návrhu v celém rozsahu vyhověl. 3. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Za takto úspěšného účastníka je nutno považovat žalobce, kterému vznikly náklady řízení ve formě zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši [částka] a ve formě nákladů právního zastoupení. Pokud se jedná o náklady právního zastoupení žalobce advokátem, nejedná se o účelně vynaložené náklady, a to s odkazem na nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, a ze dne [datum], sp.zn. III.ÚS 3092/13, v nichž Ústavní soud z důvodů, které jsou žalobci známy, protože se jednalo o věci týkající se zcela obdobných sporů, dospěl k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (citace z odůvodnění nálezů). Tyto závěry je nutno uplatnit i v této věci, není důvodu se od nich jakkoliv odchýlit s ohledem na závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy pro rozhodovací činnost soudů. V následné době však došlo ke změně v tom, že dne [datum] nabyla účinnosti vyhláška č. 254/2015 Sb., která stanoví výši paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 89a ex. řádu. Skutečnost, že náklady právního zastoupení nejsou soudem považovány za náklady účelné, na jejichž náhradu má žalobce právo, nemění nic na tom, že je v řízení zastoupen advokátem. I tak aplikaci vyhlášky č. 254/2015 Sb. umožňuje ústavně zakotvená zásada rovnosti účastníků před zákonem, protože jestliže vyhláška č. 254/2015 Sb. dává nezastoupenému účastníkovi, který 3 5 C 180/2020 nedoložil výši svých hotových výdajů, právo na náhradu paušální částky, bylo by popřením této zásady, kdyby se takového práva nedostalo účastníku zastoupeného zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř., kterému je však paušální náhrada založená na stejném principu odepřena pro to, že bylo zastoupení shledáno neúčelným. V tomto směru soud vychází z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v [obec], ze dne 20.1.2016, sp.zn. 15Co 36/2016, vydaném v obdobném sporu ohledně zaplacení dlužných televizních poplatků, v níž vystupoval stejný žalobce zastoupený stejným advokátem. Za této situace zdejší soud přiznává žalobci v této věci, v níž byla podána tzv. formulářová žaloba, právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši [částka] a dvou paušálů po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s výzvou k plnění a podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud v rámci nákladů řízení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zástupcem žalobce účtováno i DPH, konstatuje soud, že DPH se může počítat jen z odměny a výdajů zástupce, nikoli účastníka samotného, i kdyby plátce daně byl. Proto nejsou-li náklady právního zastoupení považovány za náklady účelné, nelze náhradu za DPH účastníkovi přiznat. Navzdory skutečnosti, že náhrada nákladů právního zastoupení nebyla žalobci přiznána, je žalovaná povinna tyto náklady řízení zaplatit k rukám zastupujícího advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř., protože neúčelnost nákladů právního zastoupení nemění nic na tom, že žalobce v řízení advokátem zastoupen je.