5 C 22/2021-22 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem (metrem) veřejné hromadné 2 5 C 22/2021 dopravy osob provozované žalobcem, uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob, při této jeho jízdě byla ze strany žalobce provedena přepravní kontroly žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, žalobci tak vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení přirážky [částka] a i nárok na zaplacení jízdného [částka]. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud tedy ve smyslu § 115a o.s.ř. ve věci jednání nenařizoval, rozhodnutí však ve smyslu § 156 odst. 1 o.s.ř. veřejně vyhlásil. Na základě provedených důkazů, zejména žalobcem předloženého zápisu o provedené přepravní kontrole, z něhož vyplývá, že cestující osoba neměla jízdní doklad, předložila občanský průkaz, z něhož vyplývalo jméno, příjmení a bydliště žalovaného, a ze zjištění soudu v centrální evidenci obyvatel, že tento občanský průkaz žalovaný v době provedení jízd měl ve svém držení, dospěl soud k závěru, že při jízdě hromadným dopravním prostředkem provedl žalovaný v uvedený den jízdu bez jízdního dokladu a tedy za této situace ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), zákona [číslo] Sb., zákona č. 266/1994 Sb. a vyhlášky č.175/2000 Sb. je povinen zaplatit sankční postih [částka] dle Smluvních přepravních podmínek a i samotné jízdné [částka]. Ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. a Smluvních přepravních podmínek je žalovaný od data následujícího po provedené kontrole v prodlení se zaplacením částky [částka] a výše úroku z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za této situace tedy soud žaloby vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po [částka], tří paušálů po [částka] dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí [částka] Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši [částka] a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.