5 C 225/2021-30 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž 2 5 C 225/2021 základě mu byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěrová smlouva byla uzavřena v návrhu popsaným způsobem prostřednictvím webových stránek uvedené společnosti, úvěr byl žalovanému vyplacen, k uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], úvěr žalovaný nevrátil ani po upomínce. Smlouva byla uvedeným věřitelem postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, k věci se nevyjádřil. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla způsobem v návrhu uvedeným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle jejíhož obsahu byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka] s termínem splatnosti do [datum], nebyl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ani úrok z poskytnutí úvěru. Úvěr dle smlouvy měl být poukázán na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy společnosti [právnická osoba], [obec a číslo] vyplývá, že majitelem tohoto účtu byl žalovaný, z výpisu z tohoto účtu za měsíc listopad 2018 vyplývá, že na tento účet byla dne [datum] částka [částka] od žalobce připsána. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy uzavřené s uvedenou společností dne [datum]. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), pokud právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrovou částku [částka] poskytl, byl ve smyslu § 2395 o.z. žalovaný z titulu postavení dlužníka povinen úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit. Žalobce doložil, že je právním nástupem úvěrového věřitele, pokud žalovaný ve sjednané lhůtě, tedy do [datum], úvěr nevrátil, je zcela oprávněný nárok žalobce na zaplacení částky [částka] včetně požadovaného úroku z prodlení od data následujícího po splatnosti úvěru ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Soud tedy návrhu vyhověl. Protože žalobce byl zcela úspěšný, uložil soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu [částka], odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu) po [částka], tří paušálů po [částka] dle § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění předpisů pozdějších a ze součtu uvedených náhrad, vyjma soudního poplatku, z 21% DPH, která činí [částka], tedy celkem ve výši [částka], a to ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.