1 C 29/2022-79 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení televizního poplatku za období říjen 2020 – září 2021 ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka]. Po částečném zastavení řízení se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], jako kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, ze zákona jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnila dne [datum] a vznikla jí tak i povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Z případných mimořádných 2 1 C 29/2022 plateb žalované byly uhrazeny nejstarší dlužné částky a žalován byl poplatek za období říjen 2020 – září 2021 ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor s tím, že poplatek řádně od roku 2018 platí, vždy v lednu daného roku, a platí jednou ročně. Žalobkyně v reakci na odpor žalované tvrdila, že žalovaná skutečně od roku 2019 televizní poplatek hradí vždy v lednu částkou [částka], žalobkyně však u žalované eviduje dluh na poplatku za předešlá období a mimořádné platby žalované tak byly použity na nejstarší dlužné poplatky. Úhrada žalované ze dne [datum] ve výši [částka] tak byla použita na dlužný televizní poplatek za období říjen 2019 – září 2020, úhrada žalované ze dne [datum] ve výši [částka], pak byla použita na dlužný poplatek za období říjen 2020 – září 2021, tedy na žalovanou jistinu ve výši [částka] a částečně na žalovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Po částečném zastavení řízení tak žalobkyně trvá na zaplacení částky [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení. Právní zástupce žalobkyně i žalovaná omluvili svou neúčast při jednání, a proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z přehledu předpisů a plateb je zjištěna výše poplatku a kdy a kolik žalovaná na televizní poplatek zaplatila. Z přehledu je tak zjištěno, že ke konci roku 2017 zůstala žalovaná na poplatku za všechna předešlá období dlužna celkem částku [částka], ke konci roku 2018 pak celková dlužná částka činila [částka]. Z jednotlivých dokladů o zaplacení je dále zjištěno, že žalovaná provedla v roce 2018 platbu ve výši [částka], označenou jako doplatek ČT 2018, v roce 2019 provedla platbu ve výši [částka], označenou jako TV 2019, v roce 2020 provedla platbu ve výši [částka], označenou jako TV 2020, v roce 2021 provedla platbu ve výši [částka], označenou jako TV 2021 a v lednu 2022 provedla platbu ve výši [částka], označenou jako TV 2022. Dle ust. § 1933 odst. 1 o.z., je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Soud učinil skutkový závěr o tom, že pokud žalovaná při provedení úhrady jasně určila období, za které poplatek hradí, nejednalo se o žádné mimořádné platby a žalobkyně si tak tyto platby nemohla započítat na nejstarší dlužné poplatky. Žalobkyně žalobou žalovala dlužné poplatky za období říjen 2020 - září 2021, za toto období však žalovaná na poplatku ničeho nedlužila, když úhrady za toto období doložila platebními poukázkami označenými jako platba poplatku za rok 2020 a za rok 2021. Žalovaná má i zaplacený poplatek na rok 2022. S ohledem na učiněné závěry proto byl žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.