4 C 174/2022-20 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 13 572 Kč s příslušenstvím, když je právnickou osobou zapsanou do obchodního rejstříku na základě § 18 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 1 zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu. V případně porušení vzniká nárok na příspěvek. Žalovaná jako vlastník vozidla [registrační značka], číslo [anonymizována dvě slova] neměla v období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020 a od 22. 1. 2020 do 31. 5. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, 2 4 C 174/2022 vznikl tedy nárok na příspěvek ve výši 6 815 Kč a 6 157 Kč, a současně vznikl nárok na náklady spojené z uplatnění práva ve výši 2 x 300 Kč. 2. U žalované platí domněnka, že neměla námitky podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. proti rozhodnutí bez nařízení jednání, když lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 3. Žalobcem byly předloženy listinné důkazy zejména upomínky, výzva před podáním žaloby. Z rozsudku zdejšího soudu čj. 5 C 155/2022-24 vyplývá, že o příspěvku za vozidlo bylo rozhodováno již za období od 3. 6. 2019 do 29. 8. 2019, přičemž v tomto řízení bylo ze zprávy MěÚ [obec] zjištěno, že žalovaná je vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Žalovaná byla v tomto rozsudku i v současném projednání vyzývána k zaplacení příspěvku. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla neměla v období od 30. 8. 2019 do 21. 1. 2020 sjednáno pojištění z provozu vozidla, čímž žalobci vzniká nárok na příspěvek. Toto vozidlo nebylo pojištěno ani v období od 22. 1. 2020 do 31. 5. 2020. Žalobce v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb. zjistil, že povinné ručení placeno není. Protože v uvedeném období žalovaná jako vlastník neměla sjednáno pojištění, ačkoliv to bylo její povinností podle ustanovení § 1 zákona, přísluší žalobci podle ustanovení § 4 právo na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušena povinnost, tedy v prvém případě 145 dní, v druhém případě 131 dní a výše denní sazby podle druhu vozidla v daném případě 47 Kč. Za prvého období přísluší příspěvek ve výši 6 815 Kč, za druhé období 6 157 Kč. Podle ustanovení § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/ 1999 Sb., potom žalobci náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení příspěvku, příspěvek zaplacen není. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a uložil žalované zaplatit částky tak, jak jsou žalovány za jednotlivá období, včetně úroků z prodlení. 5. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení, jež činí za soudní poplatek z návrhu 800 Kč, 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x paušál po 100 Kč, 21% DPH, celkem 2 252 Kč. 6. Žalovanou částku i náklady řízení soud uložil žalované zaplatit podle ust. § 160 o.s.ř. v zákonné lhůtě 3 dní, přičemž náklady řízení uložil ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., uložil zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.