4 C 31/2022-19 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 3 375 Kč s přísl., když podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak. Vzhledem k tomu, že žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagoval, stal se provozovatelem televizního vysílání ze zákona a tedy poplatníkem televizního poplatku. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný poplatky za rok 2018 dvanáctý měsíc, za rok 2019 dvanáct měsíců a za rok 2020 dvanáct měsíců po 135 Kč 2 4 C 31/2022 měsíčně, celkem 3 375 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu, což se však nestalo. Od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou byl zákonný úrok z prodlení k [datum] kapitalizován, přičemž úrok činí 578,96 Kč. U žalovaného platí domněnka, že nemá námitky podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. proti rozhodnutí bez nařízení jednání, když lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobce předložil výzvu ze dne [datum] k přihlášce poplatníka České televize, když žalovaný je evidován jako odběratel elektrické energie, ale nebyl nalezen jako plátce televizních poplatků. Žalovanému bylo vysvětleno, jak má dále postupovat, tedy zda má televizi, ale poplatek neplatí, zda je poplatek za domácnost placen jinde nebo v domácnosti televizi nemá. Součástí výzvy byl výňatek ze zákona č. 348/2005 Sb. a odpovědní formulář. Protože žalovaný odpovědní formulář neposlal zpět, byla mu dne [datum] zaslána výzva k zaplacení poplatku za srpen 2018 ve výši 135 Kč, současně byl evidován jako poplatník televizních poplatků. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že se žalovaný stal poplatníkem televizních poplatků a byl tedy povinen platit měsíční poplatek 135 Kč, což se přes výzvu žalobce nestalo. Vznikl tedy dluh na poplatcích ve výši 3 375 Kč. Současně žalobce požadoval úroky k datu vyhotovení žaloby, tedy k [datum], jež činí 578,96 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku včetně kapitalizovaných zákonných úroků zaplatit. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch právo na jejich náhradu, když náklady řízení činí za soudní poplatek z návrhu 400 Kč a dle ustálené judikatury 2x paušál po 100 Kč dle ust. § 1 odst. 3 písm.a), § 2 odst. 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. Žalovanou částku i náklady řízení soud uložil žalovanému zaplatit v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o.s.ř, přičemž náklady řízení uložil ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.