6 C 5/2021-43 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal žalobu, v níž se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 3 220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel jako zaměstnanec s žalovaným jako zaměstnavatelem dne [datum] dohodu o pracovní činnosti, jejímž předmětem byl výkon pomocných dělnických prací. Žalobci na základě fakticky odpracované práce náležela odměna z dohody ve výši 500 Kč za měsíc červenec 2020 a za měsíc srpen 2020 ve výši 2 920 Kč. [příjmení] 2 6 C 5/2021 odpracovanou práci žalovaný žalobci vyplatil pouze část odměny v hotovosti za měsíc červenec ve výši 200 Kč, za odpracovanou práci v měsíci srpnu 2020 ve výši 2 920 Kč neuhradil ničeho, a to i přesto, že žalobce žalovaného o dlužnou odměnu upomínal. Současně žalobce požadoval příslušný úrok z prodlení, a to z částky 300 Kč a z částky 2 920 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o pracovní činnosti, podle které byl sjednán druh práce pomocné dělnické práce, místo výkonu práce [ulice a číslo], [obec], den nástupu do práce dne [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z potvrzení o nekolidujícím zaměstnání žalobce pro Úřad práce ČR vyplývá, že žalovaný potvrdil žalobci hrubý měsíční výdělek za období červenec ve výši 500 Kč, za srpen 2020 pak 2 920 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobci žalovanou částku ani po obdržení písemné výzvy ze dne [datum]. 4. Na základě tvrzení žalobce podporovaného listinnými důkazy má soud za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného na základě dohody o pracovní činnosti a za odpracovanou práci v červenci roku 2020 a v srpnu 2020 žalovaný žalobci nevyplatil mzdu. Její výše je potvrzována samotným žalovaným v potvrzení o nekolidujícím zaměstnání vydaného pro Úřad práce ČR. 5. Proto s ohledem na tuto skutečnost postupoval soud podle § 77 odst. 2 za použití ust. § 141 zákoníku práce a žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť je nepochybné, že žalovaný žalobci za vykonanou práci nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je nepochybně v prodlení s úhradou náhrady mzdy za měsíc červenec a srpen 2020, proto soud přiznal žalobci i úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá nařízení vlády č. 33/2010 Sb. ve znění změn a doplňků. 6. Soud žalobci přiznal dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní pomoci po 1 000 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 100 Kč a náhradu za cestovné k procesnímu soudu, tedy celkem 6 928,30 Kč. 7. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla k zaplacení povinnosti stanovené ve výroku I. a II. stanovena žalovanému lhůta tří dnů, která počne právní mocí tohoto rozhodnutí, když náhrada nákladů řízení bude poukázána dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce.