4 C 74/2023-91 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 99 397,97 Kč s příslušenstvím, když jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřela dne 31. 3. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce na konsolidaci [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 296 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě, a to dle 120 pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč. Bylo sjednáno úročení poskytnutých peněz ve výši 12,90 %. Žalovaný se tedy zavázal hradil další případné platby dle smlouvy, respektive aktuálního sazebníku poplatků. Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto byl upozorněn, a vzhledem k tomu, že dále nesplácel byl úvěr z důvodu nesplácení ke dni 19. 7. 2018 zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky stejně jako smluvní pokuty, na kterou vznikl nárok. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Po postoupení pohledávky tedy od 8. 6. 2021 do 27. 3. 2023 žalovaný uhradil 91 000 Kč, a to dne 23. 9. 2021 částku 7 000 Kč, dne 29. 10. 2021, 14. 12. 2021, 13. 1. 2022, 18. 2. 2022, 21. 3. 2022, 20. 4. 2022, 16. 5. 2022, 14. 6. 2022, 18. 7. 2022, 19. 8. 2022, 30. 9. 2022 a 15. 11. 2022 vždy po 7 000 Kč. Předmětem žaloby je tedy jistina ve výši 99 397,97 Kč, úroky z prodlení od 20. 7. 2018 do 15. 11. 2022 ve výši 29 795,20 Kč, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 11. 2022. Dne 29. 11. 2021 byla písemně uzavřena smlouva ohledně uznání dluhu, a to v písemné formě. Pohledávka proto nemůže být promlčena. Žalovaný sám banku kontaktoval v srpnu 2021 ohledně splácení, byl mu doručen osobně vyplněný formulář pro posouzení umožnění splátek, kde vyplnil své osobní údaje a ručně podepsal, podepsané uznání vrátil zpět. Žalovaný plnil a i částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu. Právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelný úvěr, a to zejména na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Nelze klást k tíži druhé strany, pokud nebyly doloženy měsíční platby, když lze postupovat posouzením těchto výdajů dle ekonomického modelu. Sazba RPSN je srozumitelně a přehledně uvedena včetně celkové splatné částky. Žalovaný sám podepsal své srozumění a deklaroval v textu Smlouvy. Se správností a pravosti uznání dluhu je relativně nezpochybnitelná. Dokládané soukromé listiny byly podepisovány po jednání s žalovaným na jeho žádost. Lze tedy jejich pravost očekávat. Na žalobci by sice leželo důkazní břemeno, ovšem až poté, kdyby se námitka žalovaného dala kvalifikovat jako relevantní. Pouhé konstatování bez bližší specifikace není považováno jako dostatečné. Odkazuje potom na nález Ústavního soudu, dle kterého v civilizované a funkční společnosti je třeba přezkoumat pravdivost určitých zcela evidentních tvrzení, neboť společnost by měla být založena na vzájemné důvěře nikoliv apriori nedůvěře. Pokud vzniknou pochybnosti o pravosti, je třeba tyto pochybnosti zdůvodnit, a podložil určitými skutečnostmi. Žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu uzavřel. Od počátku je pracováno potom s totožnou částkou. Již oznámením o postoupení pohledávky byla výše určena bez příslušenství, což plně odpovídá žalované částce a nárokované jistině. Stejně tak bylo v komunikaci žalobce navrženo a schváleno splácení částkou 7 000 Kč. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť pohledávka byla zesplatněna dne 19. 7. 2018, řízení bylo zahájeno dne 27. 3. 2023, a pohledávka je tedy promlčena. Tím jsou promlčeny i úroky, které se promlčují spolu s jistinou. Žalovaný nikdy dluh vůči žalobci neuznal a nechtěl uznat. Pokud dluh splnil, plnil na jistinu nikoliv na úroky. K listině označené jako uznání dluhu ze dne 29. 11. 2021 žalovaný rozporoval pravost jeho údajného podpisu na listině. Vzhledem k tomu, že jeho podpis není úředně ověřený nasvědčuje to tomu, že podpis není jeho. Jedná se o soukromou listinu a důkazní břemeno tedy leží na žalobci. Smlouva o půjčce i údajné uznání dluhu jsou proto absolutně neplatné, neboť žalobce respektive jeho právní předchůdce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného v dostatečné míře. S ohledem na výši půjčky a schopnost splácení měl příjmy žalovaného ověřit i z jiných zdrojů, stejně nezkoumal řádně výdaje, zejména náklady na bydlení, i celkovou skladbu výdajů. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 4 C 74/2023 [spisová značka] ze dne 25. 7. 2018, ze kterého věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, vycházeli z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané tolik od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřil, respektive objektivně podložil minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Žalovaný jako účastník řízení potom uvedl, že je pravda, že uzavřel smlouvu a peníze mu byly zaslány. Smlouvu podepsal a zaslal zpět. Potom splácel. Telefonicky hovořil s bankou, chtěl menší splátky než 7 000 Kč, bylo mu řečeno, že ne. Kolik splatil neví. Potom mu přišel dopis, kde byla menší částka na doplacení. Uznání dluhu podepsal na jiný papír, než je založen u soudu, částka byla nižší. 3. Dne 21. 8. 2015 byla mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb [anonymizována dvě slova]. Žalovaný dne 29. 3. 2016 zaslal podepsaný návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci. Na základě téhož žádal o půjčku ve výši 296 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12,9 %, RPSN 13,67 s tím, že by tuto splácel ve 120 měsíčních splátkách po 4 403 Kč. Mezi bankou a klientem došlo k dohodě, že účelová část půjčky bude použita na předčasné splácení existujících závazků, a to u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a ještě jednou [anonymizována dvě slova] bank. Dne 31. 3. 2016 [anonymizována dvě slova] návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci akceptovala, za podmínek uvedených v návrhu. Ještě [anonymizována dvě slova] svým přípisem ze dne 20. 7. 2018 vyzvala žalovaného k jednorázovému splacení dluhu z důvodu nesplácení závazků, když v této době celková výše závazku činila 276 422 Kč, neboť žalovaný neplatil splátky ani po výzvě před zesplatněním. Dále bylo předloženo e-mailové podání ze dne 29. 11. 2021 to již od žalobce, dle kterého obdrželi žádost o splátkový kalendář a s tím, že mohou akceptovat splátkový kalendář na úhradu dlužné částky ve splátkách po 7 000 Kč. Nezbytnou podmínkou pro úhradu dluhu formou splátkového kalendáře je však uznání závazku vůči společnosti, a jako podklad pro uznání závazku je zasílán jako příloha dopisu formulář, který je nutno podepsal a zaslat zpět na adresu společnosti. Dne 29. 11. 2021 bylo potom sepsáno uznání dluhu mezi účastníky, když dle tohoto ke dni 29. 11. 2021 činí celkový dluh 184 948,89 Kč z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci ze dne 31. 3. 2016, přičemž pohledávku tvoří jistina ve výši 99 397,96 Kč, poplatky 5 418,11 Kč, kapitalizované úroky 43 773,03 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 36 358,78 Kč. Žalovaný podepsal, že tento dluh uznává co do důvodu a výše, a zavázal se jej splácet ve splátkách po 7 000 Kč od 25. 9. 2021. Na adresu žalobce potom žalovaný toto podání dne 6. 12. 2021 zaslal doporučeným dopisem. Soudu dále byl předložen protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, když toto prováděla [anonymizována dvě slova]. Součástí jsou potom manuální vstupy konsolidovaného black listu a identifikace. Dle protokolu proces schvalování úvěru proběhl podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. Klient v době žádosti bance deklaroval zadáním do formuláře banky, vstupní informace, prohlásil, že údaje jsou pravdivé a udělil souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných zdrojů a ověření listin. [příjmení] prověřila výši příjmů spotřebitele, přičemž vycházela z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého sjednocení a ověření. [příjmení] se soustřeďuje na základní výši příjmů spotřebitele, aby předešla nevhodnému posouzení podle aktuálního pracovního příjmu, který by spotřebitel nemusel být v budoucnu schopen udržet. Bylo využito standardních schvalovacích metod. Předkládaný příjem 21 000 Kč byl ověřen s využitím obecního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy, na základě klientových osobních předpokladů. Byly zohledněny výdaje ve výši 18 805 Kč z toho splátky stávajících úvěrů 11 776 Kč, výdaje na bydlení 3 619 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč. Následně byly přičteny k jeho volným prostředkům splátky konsolidovaných úvěrů. Podle vyhodnocení na splátku nové půjčky a nepředvídatelné výdaje zbývá 8 672 Kč, a klient je