24 C 14/2024-55 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 76 945 Kč s příslušenstvím, když dne 4. 1. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 64 000 Kč. Byly sjednány úroky 64, 58 % a žalovaný se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách po 3 747 Kč. Smlouva byla uzavřená prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena, na základě dokladů a informaci získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 11. 2. 2022 celkem 3 747 Kč, 1. 3. 2022 částka 3 747 Kč a 6. 5. 2022 částka 3 747 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 61. Smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalovaného, došlo k zesplatnění celého úvěru k 13. 7. 2022. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěrů staly součástí úvěrové jistiny a tato činěna 73 162,56 Kč. Po zesplatnění byla ještě zaplacena 13. 9. 2022 částka 7 576 Kč, dne 31. 10. 2022 částka 11 241 Kč, dne 25. 1. 2023 částka 4 000 Kč, dne 8. 3. 2023 částka 2 000 Kč, dne 7. 6. 2023 částka 2 000 Kč, dne 26. 6. 2023 částka 2 000 Kč. Žalovaná částka se sestává z aktuálně dlužné jistiny ve výši 44 345,56 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky tedy 31 002 Kč a dále úroky za poskytnutí úvěru ve výši 64 588 Kč z jednotlivých splátek a zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal, a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byl předložen návrh na uzavření smlouvy, smlouva úvěru č. , hodnota, , když z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalovanému bylo půjčeno 64 000 Kč a celková částka, kterou měl zaplatit činila 179 856 Kč, kterou se zavázal žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 3 747 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta úroková sazba 64,58 %, přičemž RPSN činilo 86,49 %. Dále byl předložen dodatek ke smlouvě a technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, doklad o vyplacení úvěru, ze kterého je zřejmé, že úvěr byl žalovanému poskytnut, formulář hodnocení klienta, ověření v registru Solus a v registru NRKI a doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále byla předložena karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzva.4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 64 000 Kč a tento se zavázal vrátit 179 856 Kč v měsíčních splátkách, přičemž byla dohodnuta úroková sazba 64,58 %. Žalovaný celkově na úvěru zaplatil 40 058 Kč. Nepochybně se dostal do prodlení, úvěr byl3 , spisová značkazesplatněn a přes výzvy a předžalobní upomínku splácen není. Na zesplatnění byl žalovaný upozorňován, byl vyzýván k zaplacení svého dluhu.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. V daném případě žalobce požaduje náhradu úroků ve výši 64, 58 % ročně, když takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Průměrná úroková sazba úvěru poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem na spotřebu se splatností nad jeden rok do pěti let činila dle statistiky ČNB v době uzavření smlouvy 12,75 %. Přiznání vysokých úroků by mohlo být později důvodem pro částečné zastavení v případě exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy je nevyvážený, když žalovanému bylo půjčeno 64 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit 179 856 Kč, považuje soud smlouvu za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodného obohacení, které ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobce poskytl žalovanému 64 000 Kč, takže vráceno bylo 40 056 Kč, zůstává tedy dluh na jistině 23 942 Kč. Soud proto uložil žalovanému tuto částku včetně zákonného úroku z prodlení zaplatit s tím, že všechny požadované nároky vycházející ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat, a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze částečný a částečně byla žaloba zamítnuta. Bezdůvodné obohacení potom uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě třech dní od právní moci rozsudku.