4 C 29/2024-69 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 13 668,59 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel dne 22. 6. 2008 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. , adresa, s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit i souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, zavázal se tak vrátit 25 440 Kč v týdenních splátkách. Žalovaný neplatil půjčku řádně a včas, přičemž poslední splátku zaplatil 28. 6. 2009. Uhradil pouze 11 771,41 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Uhrazená částka byla započtena nejprve na souhrnný poplatek a částka 1 331,41 Kč na jistinu. Žalovaný tedy dluží nedoplatek jistiny ve výši 13 668,59 Kč.2. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 22. 6. 2008 vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit celkem 25 440 Kč v týdenních splátkách po 480 Kč. Smlouva je ze strany žalovaného podepsána. Dále byly předloženy smluvní podmínky, smlouva o půjčce, smlouva o postoupení pohledávky včetně příloh, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení žalovanému. Žalovanému potom byla zaslána předžalobní výzva.4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které bylo žalovanému půjčeno 15 000 Kč, a tento se zavázal vrátit celkem 25 440 Kč v týdenních splátkách. Zaplaceno bylo pouze 11 771,41 Kč.5. Podle ust. § 657 obč. zákona smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 3 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dle současné ustálené judikatury jsou soudy povinni v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva, v daném případě smlouva o půjčce, není ve3 4 C 29/2024zjevném rozporu s dobrými mravy podle ust. § 3 o. z.. O to víc se tento pohled, tedy pohled ochrany slabší strany musí vztahovat na smlouvy uzavřené v roce 2008. I u těchto smluv by měl soud zkoumat, zda nenastala zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek se žalovaný zavázal vrátit tvoří 70 % žalované částky, dospěl soud k závěru, že i na tuto smlouvu o půjčce lze hledět jako na smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 3 obč. zák.. Při neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení podle ust. § 451 a násl. obč. zák., dle kterého, kdo si na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo půjčeno 15 000 Kč a uhradit 11 771,41 Kč činí dlužná částka 3 228,59 Kč. Soud tuto částku uložil žalovanému zaplatit včetně zákonného úroku z prodlení, přičemž pokud se žalobce domáhá dalších částek, návrh v tomto rozsahu jako nedůvodný zamítl.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné nevznikly.