4 C 30/2024-28 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 34 425 Kč s příslušenstvím, když žalovaná uzavřela s právním předchůdcem , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to dne 29. 6. 2020. Na základě této smlouvy jí byla poskytnuta částka 10 000 Kč, a tato se zavázala vrátit půjčenou částku, a dále úrok , právnická osoba, Kč, odměnu za administrativní činnost , právnická osoba, Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to v 60-ti týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvní vztahu uhradila pouze 6 485 Kč. Poslední platba byla provedena 26. 10. 2021. Žalovanou částku tvoří 11 515 Kč a tato se stává z dlužné jistiny 8 956,18 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 558,82 Kč, kapitalizovaný úrok 3 640,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 368,18 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny a smluvní úrok 22,62 % ročně z jistiny, vždy od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná dále uzavřela se společností , právnická osoba, dne 27. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a tato se zavázala vrátit půjčené prostředky a dále úroky za půjčené peníze 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč, v týdenních splátkách po 485 Kč. Ani tento dluh žalovaná nesplácela, když zaplatila pouze 15 890 Kč. Žalovanou částku 22 910 Kč požaduje zaplatit, když tato tvoří jistinu 16 178,71 Kč a úhrady za služby 6 731,29 Kč. Dále kapitalizovaný úrok 5 872,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 406,58 Kč a dále požaduje úrok 20,74 % ročně a zákonný úrok z prodlení 8,50% ročně z jistiny, tedy z částky 16 178,71 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byly předloženy jednak karty zákazníka, a dále smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 29. 6. 2020 vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 10 000 Kč, a tato se zavázala vrátit celkem 18 000 Kč v týdenních splátkách po 300 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok 32,15%, přičemž RPSN činí 206,15%. Smlouvou č. , hodnota, uzavřenou dne 26. 2. 2020 potom mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a tato se zavázala vrátit celkem 38 800 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20,74%, přičemž RPSN činí 163,05%. Celkovou částku se zavázala splácet v týdenních splátkách po 485 Kč. Dále byly ze strany žalobce předloženy smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení, že obě pohledávky byly postoupeny. Žalované potom byla zaslána předžalobní výzva. Žalobce dále předložil uznání dluhu ze dne 3. 9. 2021, který měla žalovaná uznat k tomuto datumu ve výši 13 815 Kč ze smlouvy o půjčce 1401213044.4. Na základě prováděného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty částky, jednak částka ve výši 10 000 Kč, přičemž na tuto částku uhradila 6 485 Kč a jednak částka ve výši 20 000 Kč, když z této částky bylo uhrazeno 15 890 Kč. Zbývající částky uhrazeny nejsou.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle ust. § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Z obou smluv vyplývá, že se žalovaná v rámci smlouvy zavázala nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroku, ale k zaplacení dalších poplatků, který v součtu představuje dalších 80% úvěrové jistiny. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná obě smlouvy skutečně uzavřela. Na tom nemění nic ani to, že bylo předloženo písemné uznání jednoho dluhu v písemné podobě, neboť ani v tomto případě, pokud by nebylo možno aplikovat zákon o ochraně spotřebitele, není možné žalované zcela odepřít ochranu, jako slabší straně, neboť je zcela zřejmé, že žalovaná i v dohodě o uznání dluhu vystupovala jako slabší strana a je třeba zabývat se platností této uzavřené dohody, kterou okresní soud považuje za neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy, nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu ust. § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalované byla nepochybně poskytnuta částka 10 000 Kč z které zaplatila 6 485 Kč a nepochybně jí bylo půjčeno 20 000 Kč, když z této půjčky uhradila 15 890 Kč, jak vyplývá z tvrzení samotného žalobce. Výše bezdůvodného obohacení potom činí tedy z první půjčky 3 115 Kč a z druhé půjčky 4 110 Kč. Soud proto uložil tyto částky žalované včetně požadovaného zákonného úroku zaplatit, a to ve lhůtě 14 dnů. Pokud se žalobce domáhal zaplacení dalšího plnění, soud návrh v těchto částkách, jako nedůvodných zamítl.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné nevznikly.