4 C 92/2024-162 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém původním návrhu domáhal zaplacení částky 105 667,01 Kč s příslušenstvím, když žalovaná uzavřela dne 7. 9. 2001 se společností , právnická osoba, a. s. smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které jí byly poskytnuty finanční prostředky. Žalovaná se zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, byl sjednán úrok 16,50 %. Žalovaná porušila své závazky, úvěr byl proto zesplatněn k 14. 1. 2002. Žalobce uplatnil v souvislosti se sazebníkem i smluvní pokutu. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky dne 18. 6. 2019 postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni postoupení činila pohledávka 113 055,83 Kč. Žalobce tedy původně považoval k zaplacení jistinu2 4 C 92/2024ve výši 72 527,86 Kč, poplatky 33 139,15 Kč, kapitalizované úroky z úvěru 934,97 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 246,40 Kč a dále 16,50 % úroky z jistiny a zákonný úrok z prodlení. Na výzvu soudu ohledně zaslání smlouvy o úvěru žalobce reagoval tak, že požadované listiny již nejsou k dispozici, požaduje proto pouze 51 276,35 Kč představující bezdůvodné obohacení. Na základě tohoto přípisu bylo usnesením ze dne 12. března 2024 řízení ohledně zaplacení částky 54 390,66 Kč a dalšího příslušenství zastaveno, přičemž bylo rozhodnuto o vrácení části poplatku. Předmětem řízení tedy nadále zůstala žalovaná částka 51 276,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, a soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů soud.3. Soudu byla předložena zejména zpráva , právnická osoba, . ohledně platební historie, ze které vyplývá, že dne 7. 9. 2001 žalovaná úvěr ve výši 75 000 Kč. Čerpala dne 14. 1. 2002 potom žalované bylo zasláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný, když ke dni zesplatnění činil dluh 112 811,18 Kč. Dále byly soudu zalány výpisy z běžného účtu žalované vedené u , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dle výpisu z úvěrového účtu činí dluh na jistině 72 527,86 Kč. Dle seznamu postupovaných pohledávek ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019 součástí postoupených pohledávek byla i pohledávka, proti žalované číslo smlouvy účtu č. , tel. číslo, . Žalované bylo zasláno zesplatnění úvěru, byla zaslána informace o postoupení pohledávky a byla zaslána předžalobní výzva.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalované bylo poskytnuto 75 000 Kč. Samotná smlouva o úvěru se již nedochovala. Žalobce proto žádá pouze o zaplacení částky 51 236,35 Kč na jistině. Jak je zřejmé z upomínek zasílaných žalované a i z výpisu z účtů, částka byla ze strany žalované čerpána a zaplacena není. Pohledávka jako taková potom byla podstoupena na žalobce. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že peníze právním předchůdcem žalované byly poskytnuty. Sám žalobce se potom ve svém návrhu nedomáhá zaplacení částky přímo z uzavřeného úvěru, ale zaplacení pouze jistiny. Jak vyplývá z tvrzení žalobce, zejména vzhledem k dohodnutému úvěru a při absenci doložení zkoumání úvěruschopnosti, lze dospět k závěru, že by smlouvu bylo možno pokládat za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 75 000 Kč, přičemž zůstane nezaplaceno dle jeho tvrzení 51 276,35 Kč. Soud proto žalobu považuje za uplatněnou po právu a uložil žalované toto bezdůvodné obohacení vydat, včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je žalováno.5. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce vzal svou žalobu v polovině žalované částky zpět z důvodu, že nemohl doložit její oprávněnost, ve zbývající částce bylo žalobě vyhověno. Soud proto rozhodl, že žádný současníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.