25 C 24/2025-81 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 85 006,68 Kč s příslušenstvím, když dne 12. 9. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 60 000 Kč. Byly sjednány úroky 75,49 % a žalovaný se zavázal dluh splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 910 Kč. Smlouva byla uzavřená prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení. Do data zesplatnění byla zaplacena 6x částka 4 910 Kč, a to ve dnech 10. 10. 2023, 13. 11. 2023, 5. 12. 2023, 10. 1. 2024, 12. 2. 2024 a 18. 3. 2024. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. V důsledku prodlení žalovaného, došlo k zesplatnění celého úvěru k 18. 6. 2024. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěrů staly součástí úvěrové jistiny a tato činila 61 523,76 Kč. Žalovaná částka se sestává z aktuálně dlužné nové jistiny ve výši 61 523,76 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky 61 523,76 Kč a dále úroky za poskytnutí úvěru ve výši 52 021,45 Kč z jednotlivých splátek a zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal, a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byl předložen návrh na uzavření smlouvy, smlouva úvěru č. , hodnota, , když z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalovanému bylo půjčeno 60 000 Kč a celková částka, kterou měl zaplatit činila 117 840 Kč, kterou se zavázal žalovaný splácet v 24 měsíčních splátkách po 4 910 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta úroková sazba 75,49 %, přičemž RPSN činilo 106,79 %. Dále byl předložen dodatek ke smlouvě a technický popis uzavření smlouvy a jeho podpisu, doklad o vyplacení úvěru, ze kterého je zřejmé, že úvěr byl žalovanému poskytnut, formulář hodnocení klienta, ověření v registru Solus a v registru NRKI a doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále byla předložena karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzva.4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 60 000 Kč, přičemž byla dohodnuta úroková sazba 75,49 %, RPNS činilo 106,79% Žalovaný na úvěru uhradil celkem 29 460 Kč. Nepochybně se dostal do prodlení, úvěr byl zesplatněn a přes výzvy a předžalobní upomínku splácen není. Na zesplatnění byl žalovaný upozorňován, byl vyzýván k zaplacení svého dluhu.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. V daném případě žalobce požaduje náhradu úroků ve výši 75,49 % ročně a RPSN 106,79 %, když toto je v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Přiznání vysokých úroků by mohlo být později důvodem pro částečné zastavení v případě exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy je nevyvážený, když žalovanému bylo půjčeno 60 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit 117 840 Kč, považuje soud smlouvu za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobce poskytl žalovanému 60 000 Kč, a když bylo uhrazeno šest splátek po 4 910 Kč, celkem tedy 29 460 Kč. Soud proto uložil žalovanému zbývající částku 30 540 Kč včetně zákonného úroku z prodlení v době prodlení zaplatit s tím, že všechny požadované nároky vycházející ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat, a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Bezdůvodné obohacení potom uložil žalovanému zaplatit, a to v zákonné lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze částečný a částečně byla žaloba zamítnuta.