4 C 178/2025-50 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 58 291,27 Kč s příslušenstvím, když mezi žalovaným a společností , právnická osoba, došlo dne 21. 3. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 54 772 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, administrativní poplatek a nákladů za hotovostní inkaso. Částku se zavázal uhradit v 18-měsíčních splátkách po 3 043 Kč. Žalovaný porušil své závazky a splátky nehradil. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 23 513,65 Kč a poplatek 22 277,62 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy zaplatil celkem 6 086 Kč. Žalobce tedy z této půjčky požaduje částku 58 291,27 Kč se stávající z jistiny 23 513,65 Kč, poplatku 22 277,62 Kč, kapitalizovaných úroků 1 737,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 4 683,14 Kč a dále úroků ve výši 15 % a zákonných úroků 15 % z jistiny. Přes předžalobní výzvu dluh zaplacen není.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez jeho přítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2023 č. , hodnota, vyplývá, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 25 000 Kč. Tuto částku se zavázal splácet v 18 -ti měsíčních splátkách po 3 043 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba 86 %, přičemž RPSN činilo 141,56 %. Přílohou je splátkový kalendář, ze kterého vyplývají, jak byly splátky předepsány, přičemž na úvěr bylo zaplaceno dne 21. 4. 2023 celkem 3 043 Kč a 2. 6. 2023 celkem 3 043 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému potom byl zaslána výzva k plnění se základním skutkovým i právním rozborem.4. Na základě prováděného dokazování považuje soud za skutkově prokázané, že mezi právní předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 25 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit 54 772 Kč v měsíčních splátkách, přičemž tuto svou povinnost neplnil. Smlouvu o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupená na žalobce, a žalovaný o tom byl informován. Dluh zcela zaplacen není, když bylo zaplaceno pouze 6 086 Kč.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. V daném případě žalobce požaduje náhradu úroků ve výši 86 % ročně a RPSN 141,56 %, když toto je v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Přiznání vysokých úroků by mohlo být později důvodem pro částečné zastavení v případě exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy je nevyvážený, když žalovanému bylo půjčeno 25 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit 54 772 Kč, považuje soud smlouvu za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodného obohacení, které ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobce poskytl žalovanému 25 000 Kč, a byly uhrazeny dvě splátky po 3 043 Kč, celkem tedy 6 086 Kč. Soud proto uložil žalovanému zbývající částku 18 914 Kč včetně zákonného úroku z prodlení v době prodlení zaplatit s tím, že všechny požadované nároky vycházející ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat, a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Bezdůvodné obohacení potom uložil žalovanému zaplatit, a to v zákonné lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze částečný a částečně byla žaloba zamítnuta.7. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť sjednaný úrok ve výši 86 % a RPSN 141,56 % je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a soud proto žalobci dovyměřil částku 583 Kč za soudní poplatek z návrhu, když bylo zaplaceno 2 332 Kč, přičemž soudní poplatek činí 2 915 Kč.