4 C 193/2025-25 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 83 425 Kč s příslušenstvím, když právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 17. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Celkovou dlužnou částku ve výši 64 379 Kč se zavázal hradit v 12-ti měsíčních splátkách po 5 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2024. Žalovaná částka se stává z dlužné jistiny 40 000 Kč a dlužného poplatku 24 379 Kč, kapitalizovaných úroků 5 592,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 4 097,22 Kč, úroků a úroků z prodlení, smluvní pokuty 20 000,- Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Dluh přes předžalobní výzvu zaplacen není.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez její přítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 40 000 Kč, když celková částka, kterou má klient zaplatit, byla 64 379 Kč. Tuto se zavázal žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 5 365 Kč, přičemž byla sjednána zápůjční úroková sazba 86 %, RPSN činilo 141,60 %. Dále bylo předloženo zákaznická karta, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva.4. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak vyplývá z předložené smlouvy mezi účastníky byl sjednán úrok 86 %, přičemž RPSN činilo 141,60 %. Již z těchto údajů lze dospět k závěru, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při absolutní neplatnosti smlouvy, potom nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, takže mimo zákonného úroku z prodlení jí v rámci vypořádání tohoto stavu nemůže být přiznána další částka. Soud proto uložil žalovanému zaplatit částku 40 000 Kč na bezdůvodném obohacení spolu se zákonnými úroky z prodlení, a pokud se žalobce domáhal zaplacení dalších částek, soud návrh v tomto rozsahu zamítl.5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzhledem k celkovému úspěchu ve věci rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.