4 C 212/2025-24 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 43 166,77 Kč s příslušenstvím, když s žalovanou uzavřel dne 17. 4. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru č. L530958, na základě které bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Ověřil oprávnění žalované k podnikatelské činnosti. Žalované poskytl 17.4.2025 úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 17. 5. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a úrokem. Ke dni sepisu žaloby bylo žalovanou uhrazeno 20 301 Kč. Žalovaná přes výzvy a upomínku dluh nezaplatila. Žalovanou částku tvoří jistina 30 000,- Kč, zbytek poplatku za sjednání a čerpání úvěru 13 166,- Kč, zbytek úroků z prodlení 0,50% denně z částky 49 467,- Kč od 18.5.2025 do 15.8.2025 ve výši 11 492,38 Kč a smluvní úrok z prodlení 0,10% denně z částky 43 166,77 od 16.8.2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k jednání nedostavila ani neomluvila, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal, a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17.4.2025, dle které byl žalované poskytnut bezúčelový podnikatelský úvěr, když jistina činí 30 000,- Kč, poplatek za sjednání a čerpání úvěru 19 467, poplatek za sjednán a čerpání úvěru po uplatněn slevy 7 767, úrok 50%, poplatek za předčasné splacení 9 000,- Kč. Z výzvy k zaplacení úvěru vyplývá, že žalované bylo půjčeno 30 000 Kč a celková částka, kterou měla zaplatit činila 58 467 Kč, kterou se zavázala žalovaná zaplatit do jednoho měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta úroková sazba 50 %. Dále byl předložen doklad totožnosti žalované, výpis z účtu o platbě, písemné upomínky a předžalobní výzva.4. Na základě prováděného dokazování má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč a tato se zavázala vrátit 58 467 Kč do jednoho měsíce od uzavření smlouvy, přičemž byla dohodnuta úroková sazba 50 %. Žalovaná celkově na úvěru zaplatila 20 301 Kč. Nepochybně se dostala do prodlení a přes výzvy a předžalobní upomínku spláceno není. Na zesplatnění byla žalovaná upozorňována, byla několikrát vyzývána k zaplacení svého dluhu.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z.. V daném případě žalobce požaduje náhradu úroků ve výši 50 % ročně, když takovýto úrok je v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obvyklá úroková sazba podnikatelských úvěru poskytnutých bankami v prvém pololetí 2025 se pohybovala okolo 5-10%. Přiznání vysokých úroků by mohlo být později důvodem pro částečné zastavení v případě exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že souhrn práv a povinností plynoucích ze smlouvy je nevyvážený, když žalované bylo půjčeno 30 000 Kč, přičemž je požadováno vrátit po jednom měsíci téměř dvojnásobek, považuje soud smlouvu za absolutně neplatnou. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Žalobce poskytl žalovanému 30 000 Kč, vráceno bylo dle tvrzení samotného žalobce 20 301,- Kč, zůstává tedy dluh na jistině 9 699 Kč. Soud proto uložil žalovanému tuto částku bez zákonného úroku z prodlení, který není požadován, zaplatit s tím, že všechny další požadované nároky vycházející ze smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, již nelze přiznat, a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl úspěch pouze v menší části a žaloba byla částečně zamítnuta, a žalované žádné náklady nevznikly. Bezdůvodné obohacení potom uložil žalované zaplatit ve lhůtě třech dní od právní moci rozsudku.7. Podle zák. č. 549/1991 Sb. byl žalobci vyměřen zbytek soudního poplatku z návrhu ve výši 435 Kč, když nebyl vydán elektronický platební rozkaz.