4 C 222/2025-30 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 46 403 Kč s příslušenstvím, když právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne 31. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Celkovou dlužnou částku ve výši 66 303 Kč se zavázal hradit v 78-ti týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaná částka se stává z dlužné jistiny 24 735,46 Kč a dlužného poplatku 21 667,54 Kč, kapitalizovaných úroků 9 964,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 9 733,89 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný uhradil pouze částku 19 900 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2024 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Dluh přes předžalobní výzvu zaplacen není.2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani neomluvil, soud proto ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez její přítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč, když celková částka, kterou má klient zaplatit byla 66 303 Kč. Tuto se zavázal žalovaný splácet v týdenních splátkách po 851 Kč, přičemž byla sjednána zápůjční úroková sazba 88 %, RPSN činilo 150,23 %. Žalobce dále předložil zákaznickou kartu, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, přehledy plateb, předžalobní výzvu.4. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práva povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak vyplývá z předložené smlouvy mezi účastníky byl sjednán úrok 88 %, přičemž RPSN činilo 150,23 %. Již z těchto údajů lze dospět k závěru, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při absolutní neplatnosti smlouvy, potom nastupuje režim bezdůvodného obohacení, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, na které žalovaný celkem uhradil 19 900 Kč. Takže mimo zákonného úroku z prodlení žalobci v rámci vypořádání tohoto stavu nemůže být přiznána další částka. Soud proto uložil žalovanému zaplatit částku 10 100 Kč na bezdůvodném obohacení spolu se zákonnými úroky z prodlení, a pokud se žalobce domáhal zaplacení dalších částek, soud návrh v tomto rozsahu zamítl.5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzhledem k celkovému úspěchu ve věci rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.