5 C 15/2026-74 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 1.1.2026 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 79 579 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 89 440,73 Kč od 17.12.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem za dobu od 16.9.2025 do 2.12.2025 ve výši 9 861,73 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 273,26 Kč. V návrhu uvedl, že dne 27.5.2025 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr 80 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku společně s úroky vrátit žalobci v měsíčních splátkách po 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, splátkový kalendář však nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15.9.2025 a z tohoto důvodu mu zaslal žalobce postupně upomínky k úhradě dlužné splátky a následně dopisem z 2.12.2025 úvěr zesplatnil. Žalovaný dluží žalobci zesplatněnou jistinu úvěru 79 579 Kč, smluvní úrok 9 861,73 Kč vypočtený z částky 79 579 Kč od 16.9.2025 do 2.12.2025 při použití sjednané úrokové sazby 57,99% ročně, náklady na upomínkování 1 000 Kč za dvě upomínky a dále smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání návrhu.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným, v němž žalovaný namítl neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu dohodnuté výše smluvního úroku, která je v rozporu s dobrými mravy, neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu vysoké roční procentní sazby nákladů přesahující 100%, která pro nepřiměřenou výši je v rozporu s dobrými mravy, neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti na straně žalobce posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, když v tomto směru ohledně takového posouzení uvedl pouze obecné formulace a nikoli poukaz na konkrétní porušení povinnosti žalobce.3. Na podaný odpor žalovaného reagoval žalobce vyjádřením, v němž namítl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poukázal jakým konkrétním způsobem v rámci tohoto posuzování postupoval, k jakým závěrům dospěl.4. Při jednání soudu žalovaný potvrdil, že úvěrovou smlouvu s žalobcem opravdu uzavřel, že od žalobce na svůj účet na základě této smlouvy opravdu částku 80 000 Kč obdržel a že po provedení tří splátek po 4 000 Kč žalobci na úvěrové jistině dluží 68 000 Kč, tuto částku nijak nerozporuje, je si vědom své povinnosti ji žalobci zaplatit. Smlouvu o úvěru s žalobcem uzavřel z toho důvodu, aby mohl splatit obdobnou dříve získanou půjčku, žalobci tehdy doložil doklad o příjmu, který byl vyšší než jindy z důvodu odměn, fakticky jeho příjem byl a i v současné době je kolem 24 000 Kč měsíčně čistého, po úhradě výživného, nákladů spojených s bydlením je schopen v současné době hradit kolem 2 000 Kč měsíčně.5. Pokud se jedná o smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , byla mezi účastníky uzavřena 27.5.2025 komunikačními prostředky „na dálku“, soud má za prokázané, že smlouva byla uzavřena, žalovaný tuto skutečnost přímo potvrzuje, jedná se o smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč se sjednaným ročním úrokem 57,99% ročně, žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit v 72 měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných do 15. dne každého kalendářního měsíce. RPSN na tento spotřebitelský úvěr činí 76,18%. Pro případ prodlení vznikly dle smlouvy žalobci různé finanční nároky, jednak nárok na zaplacení poplatků za upomínky ve výši 500 Kč/upomínka, nárok na zaplacení smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky, nárok na zaplacení 25% z vymáhaného plnění v případě předání věci inkasní agentuře. Dále soud zjistil ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, , že účet č. , č. účtu, , na který byl z účtu žalobce poukázán úvěr 80 000 Kč, je účtem, jehož3 5 C 15/2026majitelem je žalovaný, částka 80 000 Kč z účtu žalobce byla na uvedený účet připsána 28.5.2025., z tohoto účtu na účet žalobce byly provedeny ve dnech 11.6.2025, 11.7.2025 a 14.8.2025 platby po 4 000 Kč, tedy celkem 12 000 Kč. Dále soud konstatoval další důkazy ve formě listin předložených soudu žalobcem, jednak přílohu č. 1 smlouvy obsahující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, obě v návrhu uvedené upomínky ze dne 20.9.2025 a 5.10.2025, doklady o zaplacení částky 1 Kč žalovaným a 80 000 Kč žalobcem, předžalobní výzvu z 2.12.2025 obsahující oznámení o zesplatnění úvěru a stanovení lhůty do 16.12.2025 k zaplacení dlužné částky, doklad o předání této předžalobní výzvy k poštovní přepravě 2.12.2025, konstatoval současně statistiku České národní banky ohledně obvyklých úrokových sazeb v květnu 2025.6. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy dospívá k závěru, že je nutno i bez návrhu posoudit otázku platnosti této smlouvy.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. V daném případě byla sjednána úvěrová částka 80 000 Kč, v rámci sjednaného termínu splatnosti byl sjednán úrok ve výši 57,99% ročně. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vysokého charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v květnu 2025 míru 5,54% ročně bez rozlišení doby trvání smlouvy, v případě smluv s fixací úrokové sazby nad pět let se jednalo o obvyklou úrokovou sazbu 8,20% ročně. Sjednaná úroková sazba 57,99% ročně trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Jak již bylo shora uvedeno, byly sjednány i další značně vysoké poplatky, které byly spojeny s případným prodlením žalovaného. Za situace, kdy byl sjednán takto vysoký úrok a takto vysoké poplatky spojené s upomínáním, předáním věci inkasní agentuře apod., smluvní pokuta 0,1% denně (ta sama o sobě obvyklou výši nepřesahuje), je z tohoto zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy vždy jeden4 5 C 15/2026celek. Z tohoto důvodu není nutno přistupovat k posuzování platnosti úvěrové smlouvy z jiných hledisek, např. z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalobcem při jejím uzavírání ve vztahu k žalovanému dle zákona o spotřebitelském úvěru, je zcela zbytečné zkoumat posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k neplatné smlouvě.9. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy by měl mít žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo