13 C 177/2018-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou dne [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci, konkrétně postupem Ústavního soudu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2018, č. j. 18C 175/2016-48 byla věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 2. Žalobce uvedl, že se domáhá nemajetkové újmy způsobené žalobci postupem Ústavního soudu v řízení sp. zn. IV. ÚS 1469/15. [anonymizováno], zpravodaj Ústavního soudu ČR k ústavní stížnosti žalobce, svévolně a protiprávně ignoroval kogentní ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu, když ústavní stížnost odmítl. Z logiky věci a z právního řádu ČR ovšem plyne, že pokud není stěžovatel zastoupen v řízení advokátem apod., tak je soud povinen vyzvat stěžovatele k odstranění tohoto nedostatku postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř., protože se jedná o odstranitelnou vadu řízení. To samé plyne z judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Dle čl. 10 Ústavy ČR je Ústavní soud ČR povinen ve své činnosti respektovat a jednat v souladu se závazky, které plynou pro ČR z mezinárodních smluv, rozhodování a judikatury mezinárodních soudů. [příjmení] [příjmení] v odůvodnění jeho usnesení jsou toliko svévolná a formalistická, neb žalobce není povinen si pamatovat, kdy, proč a k čemu ho Ústavní soud v minulosti vyzýval. To jen potvrzuje zkratkovité jednání [příjmení], ovšem neslučitelné s výkonem funkce ústavního soud. Jednáním, kterým si [příjmení] nepřípustně ulehčil svoji práci ústavního soud na úkor žalobcových práv, bylo a je zcela v rozporu s právním řádem ČR, jak ho definoval zákonodárce a jak ho vyznává mj. Evropský soud pro lidská práva. [příjmení] a s ním Ústavní soud ČR tak nepřípustně zasáhli do základních práv žalobce, jak žalobci garantovány v Listině základních práv a svobod ČR a v evropské Úmluvě, jmenovitě do žalobcových základních práv na přístup k soudu, na spravedlivý proces, na zákaz odepření spravedlnosti, na rovné zacházení a rovnost v řízení, na všeobecný zákaz diskriminace, atd. Pokud se jedná o finanční částku, kterou žalobce nárokuje jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou tímto nesprávným úředním postupem Ústavního soudu ČR včetně porušení práva na spravedlivý proces a dalších mých práv, žalobce nárokuje částku 100 000 Kč. Výše nárokované částky je dána předmětem projednávané věci a rovněž zahrnuje odškodnění za evidentní svévoli a protiprávní konání [příjmení], zpravodaje Ústavního soudu ČR k ústavní stížnosti žalobce, za vědomé a záměrné jednání Ústavního soudu ČR v rozporu se zásadou legality. Protiprávním jednáním Ústavního soudu ČR, při výkonu státní moci žalobci byla způsobena v příčinné souvislosti nemajetková újma, která spočívala v porušení práv žalobce na spravedlivý proces bez průtahů, na rovné zacházení a zákaz diskriminace a šikany osoby žalobce jako účastníka řízení ze strany tohoto soudu, na jeho legitimní očekávání výkonu veřejné moci v souladu se zásadou legality. Nemajetková újma v případech žalobcem namítaného protiprávního jednání orgánu žalované ve stejné intenzitě spočívala v tom, že výše zmíněné protiprávní jednání orgánu žalované se negativně promítlo do osobnostní sféry žalobce tím, že bylo protiprávně porušeno oprávnění žalobce být příjemcem právní ochrany plynoucí z práva žalobce na spravedlivý proces bez průtahů dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ČR a judikatury Ústavního soudu ČR a z práva žalobce na rovné zacházení plynoucí ze zákazu všeobecné diskriminace dle evropské Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, plynoucí z čl. 1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod ČR a legitimního očekávání žalobce na výkon veřejné (tj. soudní) moci v souladu se zásadou legality ze strany orgánu žalované (srovnej čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ČR). Bylo tedy protiprávně porušeno oprávnění žalobce disponovat s hodnotami své osobnostní integrity ve vztahu k existenci a skutečné realizaci základních práv žalobce, neb Ústavní soud ČR tyto základní práva žalobce svým protiprávním jednáním nerespektoval a nepřípustně porušil. Podle zákona nesprávný úřední postup je takový postup, kdy státní orgán nebo územní samosprávný celek nepostupuje při výkonu veřejné moci způsobem uvedeným v zákoně. Za výkon veřejné moci se podle zákona považuje rovněž výkon soudní moci. Stát je odpovědný za škodu způsobenou jednak rozhodnutím vydaném v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení, a jednak nesprávným úředním postupem. Za nesprávný úřední postup Ústavního soudu ČR v řízení o ústavní stížnosti žalobce je tak dle zákona č. 82/1998 Sb. odpovědná Česká republika. Žalobce, svým podáním ze dne [datum], uplatnil u žalované náhradu újmy, která žalobci vznikla na základě nesprávného úředního postupu Ústavního soudu ČR, v řízení sp. zn. IV. ÚS 1469/15 a navrhuje, aby soud žalovanou zavázal k úhradě shora uvedené částky 100 000 Kč včetně příslušenství. 3. Žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná předně vznáší námitku promlčení. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Předmětné usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], čj. IV. ÚS 1469/15, bylo žalobci doručeno v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř. dnem [datum]. Dne [datum] tedy začala běžet promlčecí lhůta. Dne [datum] žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u Ministerstva spravedlnosti. Tímto dnem byl běh promlčecí doby přerušen. Z uvedené lhůty zatím uběhlo 5 měsíců a 18 dní. Předběžné projednání nároku skončilo dne [datum] vydáním zamítavého stanoviska Ministerstva spravedlnosti, čj. MSP-100/2016-ODSK-ODSK/4. Zásilka obsahující toto stanovisko byla žalobci oznámena a uložena na poště dne [datum], neboť při pokusu o doručení nebyl zastižen. Žalobce si však zásilku ve lhůtě nevyzvedl, zásilka je tedy v souladu se zákonem považována za doručenou a následně byla vrácena zpět Ministerstvu spravedlnosti dne [datum]. Jejím doručením počala opět běžet promlčecí lhůta, ze které nyní zbývalo 12 dnů. Žalobce svůj nárok uplatnil u soudu žalobou podanou dne [datum]. Z uvedeného plyne, že v době podání žaloby již byl nárok žalobce promlčen. 4. Nad rámec námitky promlčení žalovaná dále uvádí, že žalobce požaduje odškodnění za nesprávný úřední postup Ústavního soudu, který spatřuje v tom, že usnesením ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1469/15, byla pro nesplnění podmínky obligatorního právního zastoupení advokátem odmítnuta jeho ústavní stížnost, aniž by byl předtím soudem vyzván k odstranění vad podání. Tím bylo podle žalobce porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces. Uvedenou nemajetkovou újmu žalobce vyčíslil částkou 100 000 Kč s příslušenstvím. K tomu žalovaná uvádí, že posuzování předpokladů pro vydání rozhodnutí je součástí rozhodovací činnosti soudu, do níž nelze, v souladu s principem nezávislosti justice, zasahovat. Přezkum věcné správnosti vydaných soudních rozhodnutí a jejich souladu se zákonem je pak možný výhradně zákonem stanovenými opravnými prostředky. Žalobcem napadanou rozhodovací činnost Ústavního soudu, předcházející vydání napadeného usnesení, tedy přezkoumávat nelze a žalovaná též proto navrhuje zamítnutí žaloby. 5. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, doručenou soudu dne [datum]. V rámci tohoto podání žalobce především polemizoval s námitkou promlčení vznesenou žalovanou, když uváděl, že rozhodnutí Ústavního soudu mu do domovní schránky vhozeno nebylo, o rozhodnutí se dozvěděl z aplikace [webová adresa]. Žalobci nebylo oznámeno ani doručení stanoviska Ministerstva spravedlnosti. Žalobce k prokázání těchto svých tvrzení navrhl výslech poštovního doručovatele a své manželky. Ostatně Ministerstvo spravedlnosti ani nebylo k projednání žádosti žalobce příslušné. 6. Soud následně v řízení provedl následující důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6.1. Z kompletního obsahu spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1669/15 vyplynulo, že dne [datum] podal žalobce k Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, přičemž tato byla Ústavním soudem usnesením ze dne [datum], č. j. IV. ÚS 1496/15-8 odmítnuta. V odůvodnění usnesení bylo uvedeno, že„ třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. kupř. řízení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 348/10, IV. ÚS 1866/14 aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30