30 C 38/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu ustanovení § 19 odst. 6) zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích, za provedení technického úkonu (druhu odtahu) žalobce uvádí, že tento byl proveden na základě ustanovení § 19b odst. 1 ZPK (ve znění do 30. 12. 2015) 3. Žalobkyně na základě výzvy soudu souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, z protokolu o odtahu vozidla a výpisu z registrace dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: dne 22.5.2019 provedl žalobce technický úkon (druh odtahu) s motorovým vozidlem) [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Odpovědnost provozovatele vozidla je dána ustanovením § 19b odst. 2 (do 30. 12. 2015 ustanovení § 19 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích). Vozidlo bylo ve smyslu citovaného ustanovení zákona o pozemních komunikacích odtaženo„ na náklady provozovatele“, jedná se tedy o objektivní odpovědnost provozovatele. Technický úkon je druhem nuceného odtahu, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz a po jeho poodjetí na vhodné místo je vozidlo následné vráceno zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo, což vymezuje ustanovení § 3 odst. 4) nařízení hl. m. Prahy č. 2 z r. 2013. 6. Žalobci vznikl nárok na úhradu ceny technického úkonu ve výši 1.300 Kč podle ustanovení § 2 odst. 2 citovaného nařízení. Nařízení bylo hl. m. Prahou vydáno na základě výměru Ministerstva financí č. 1/ 2013, který byl publikován v Cenovém věstníku MF dne 28. 11. 2012, kde jsou v části I. oddílu B stanoveny„ Maximální ceny, které mohou stanovit kraje a obce podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně pod č. 1 je uvedena Odtahová služba, z toho jen nucené odtahy vozidel podle podmínek stanovených jiným právním předpisem a v nařízeních obcí včetně střežení vozidla na parkovišti a případného přitažení zpět. Výměry jsou pak vydávány podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů, pak platí:„ Rada hlavního města Prahy může v přenesené působnosti vydávat na základě a v mezích zákona nařízení hlavního města Prahy, je-li k tomu zákonem zmocněno hlavní město Praha, obce, obce s rozšířenou působností nebo kraje.“. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.