14 C 33/2019-58 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 150 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně zahájila u žalované podáním žádosti dne [datum] kompenzační řízení. Protože žalobkyně nebyla při předběžném projednání nároku uspokojena, podala u zdejšího soudu žalobu, která byla projednána pod [anonymizováno] [spisová značka]. V současné době je od [datum] řízení ve fázi ústavní stížnosti, který věc vede pod sp. zn. [ústavní nález]. Žalobkyně požaduje odškodnit za celou délku kompenzačního řízení, tedy až do konečného rozhodnutí. Žalobkyně uplatnila dne [datum] písemně u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, kdy žalobkyně odškodněna nebyla. 2. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu ze dne [datum] odpor a k žalobě uvedla, že neznává žalobou tvrzený nárok a navrhla její zamítnutí. Konstatovala, že sporuje existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobkyní uplatňována v rámci podané žaloby. Žalovaná má za to, že délku řízení trvající 3 roky a 11 měsíců nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou a rovněž má za to, že se v řízení průtahy nevyskytly, přičemž ani žalobkyně žádné průtahy nespecifikuje a ani netvrdí. 3. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že ke dni tohoto podání je ukončeno projednávání věci na Ústavním soud, tedy je„ zakonzervována celková délka řízení“. Žalobkyně uvedla, že řízení nebylo složité a instančnost řízení byla vyvolána nikoliv složitostí věci či postupem žalobkyně, ale výlučně jen porušením základních práv žalobkyně. Ze strany soudů se dle strany žalující jednalo o hrubé porušení jejich povinností, kdy z tohoto důvodu byl vydán nález ÚS pod [anonymizováno] [ústavní nález]. 4. Soud ve věci vyslovil svou nepříslušnost z důvodu tvrzení žalobkyně o vzniku škody Městským soudem v Praze. Toto usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno a věci soud nařídil jednání. Na tomto jednání žalobce vznesl nárok na kompenzaci za nepřiměřenou délku tohoto řízení ve výši 150 000 Kč. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 6. Z podstatného obsahu spisu [název soudu], sp. zn.: [spisová značka] soud zjistil, že žaloba ve věci byla podaná dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu, žalovaná se k věci vyjádřila dne [datum], žalobkyně se vyjádřila následně podáním ze dne [datum] a vyjádřením ze dne [datum] a ještě doplnila své vyjádření dne [datum], jednání proběhlo dne [datum] a tento den byl vyhlášen i rozsudek. Žalobkyně ve věci podala odvolání ze dne [datum], následovalo vyjádření žalované k odvolání ze dne [datum], doplnění odvolání ze dne [datum]. Ve věci byl vydán rozsudek odvolacího soudu dne [datum], následovalo dovolání ze dne [datum] Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne [datum] Ústavní soud nálezem sp. zn. ÚS [ústavní nález] ze dne [datum] zrušil předešlá rozhodnutí a věc se vrátila až k soudu prvého stupně. Žalobkyně se ve věci vyjádřila dne [datum], žalovaná [datum], jednání proběhlo dne [datum] a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Následovalo odvolání ze dne [datum] a ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], doplnění odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum] vč. vznesení nároku na další kompenzaci, námitka podjatosti ze dne [datum], usnesení čl. 237, že soudci nejsou podjatí, usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ve věci podjatosti, a následně byl vydán rozsudek dne [datum] Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v projednávané věci žalobkyně požadavek na navýšení kompenzace za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vznesla až v rámci odvolacího řízení, konkrétně podáním ze dne [datum], v doplnění vyjádření k odvolání žalované. I když lze presumovat, že svůj nárok uplatnila v době, kdy celkovou délku řízení začala pociťovat jako nepřiměřenou, tj. až v rámci odvolacího řízení, nelze přehlédnout, že žalobkyně odvolání proti napadenému rozsudku soudu I. stupně nepodala, když požadavek na navýšení kompenzace odškodnění uplatnila v průběhu projednání odvolání žalované proti rozsudku soudu I. stupně. Přižalování náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení je v zásadě možné, v projednávané věci však odporuje dispoziční zásadě, tj. že řízení nelze zahájit z vlastní vůle ani z úřední povinnosti, ale pouze na návrh procesní strany, která je„ pánem sporu“ /dominus litis/. Pokud žalobkyně ve věci nepodala odvolání, nelze odvolací řízení, po té co žalobkyni prošla lhůta k odvolání, zahájit k jejímu návrhu dodatečně. Požadavek na navýšení kompenzace za nepřiměřenou délku řízení by v takovém případě prolamovalo ust. § 204 odst. 1, věta prvá o.s.ř. o délce 15-ti denní odvolací lhůty. Požadavek na navýšení kompenzace žalobkyní, která ve věci nepodala odvolání, zřejmě odporuje i obecné zásadě zákazu reformationis in peius (odvolací řízení se vede výhradně ve prospěch osoby, která podala odvolání), která je zásadou platnou především pro řízení trestní a i když není automaticky aplikovatelná i v řízení civilním, je v projednávané věci důsledkem zásady dispoziční. K dodatečnému nároku vzneseného žalobkyní lze proto uzavřít, že nebyla dosud shledána nepřiměřená délka samotného odškodňovacího řízení a zároveň nároku na navýšení kompenzace imateriální újmy z důvodu nepřiměřené délky odškodňovacího řízení brání překážka dispoziční zásady řízení. Pokud žalobkyně pociťuje samotnou délku odškodňovacího řízení jako nepřiměřenou, nezbývá, než se svého nároku domáhat v odděleném řízení. 7. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] soud zjistil, že ústavní stížnost žalobkyně byla odmítnuta. 8. Z uplatnění nároku ze dne [datum] a z potvrzení žalované ze dne [datum] soud zjistil, že nárok byl u žalované uplatněn dne [datum]. 9. Z potvrzení žalované ze dne [datum] a uplatnění nároku ze dne [datum] soud zjistil, že původní nárok, který byl následně žalován ve věci [spisová značka] byl uplatněn dne [datum rozhodnutí]. 10. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. 11. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Původní nárok byl uplatněn u žalované dne [datum]. Žaloba ve věci byla podaná dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně doplnila žalobu, žalovaná se k věci vyjádřila dne [datum], žalobkyně se vyjádřila následně podáním ze dne [datum] a vyjádřením ze dne [datum] a ještě doplnila své vyjádření dne [datum], jednání proběhlo dne [datum] a tento den byl vyhlášen i rozsudek. Žalobkyně ve věci podala odvolání ze dne [datum], následovalo vyjádření žalované k odvolání ze dne [datum], doplnění odvolání ze dne [datum]. Ve věci byl vydán rozsudek odvolacího soudu dne [datum], následovalo dovolání ze dne [datum] Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne [datum] Ústavní soud nálezem sp. zn. ÚS [ústavní nález] ze dne [datum] zrušil předešlá rozhodnutí a věc se vrátila až k soudu prvého stupně. Žalobkyně se ve věci vyjádřila dne [datum], žalovaná [datum], jednání proběhlo dne [datum] a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Následovalo odvolání ze dne [datum] a ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], doplnění odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum] vč. vznesení nároku na další kompenzaci, námitka podjatosti ze dne [datum], usnesení čl. 237, že soudci nejsou podjatí, usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] a následně byl vydán rozsudek dne [datum]. Dne [datum] pak byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne [datum]. 13. Na daný vztah mezi účastníky se vztahuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. 14. Podle § 13 odst. 1 a 2, zákona o odpovědnosti za škodu:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 15. Dle § 31a odst. 1 – 3 zákona o odpovědnosti za škodu: (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zados