15 C 210/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 71 331,26 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny následující smlouvy o úvěru: smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 56 000 Kč (dále jen„ smlouva [číslo]“), smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 40 000 Kč (dále jen„ smlouva [číslo]“) a smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 53 000 Kč (dále jen„ smlouva [číslo]“). Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny mezi žalovaným jako věřitelem a žalobcem jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelské úvěry. Žalobce uhradil žalovanému na základě výše specifikovaných smluv následující částky - smlouva o úvěru [číslo] – poskytnuté finanční prostředky ve výši 56 000 Kč, uhrazeno 76 200 Kč, vráceno 8 101,74 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 12 098,26 Kč; smlouva o úvěru [číslo] – poskytnuté finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, uhrazeno 55 401 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 15 401 Kč; smlouva o úvěru [číslo] – poskytnuté finanční prostředky ve výši 53 000 Kč, uhrazeno 96 832 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného 43 832 Kč. Žalovaný před uzavřením smluv nesplnil řádně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně, když před poskytnutím úvěru požadoval po žalobkyni pouze informace o jejích příjmech, aniž by zjišťoval výdaje a jiné poměry žalobkyně a tyto následně posuzoval ve vzájemném kontextu. K tomu, aby žalovaný splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to například výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp. daňové přiznání spotřebitele atd. Dále je k poskytnutí finančních prostředků nutné nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný si však před uzavřením smluv žádné tyto dokumenty neobstaral, ani neprovedl nahlédnutí do příslušných databází. Smlouvy o úvěru jsou tedy v celém rozsahu neplatné, neboť žalovaný porušil svoji povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalobkyně splácet spotřebitelské úvěry. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaný mohl požadovat po žalobkyni pouze uhrazení poskytnutých částek a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Žalobkyně na závazky ze smluv uhradila celkem částku 228 433 Kč, přičemž s ohledem na výše uvedené skutečnosti měla uhradit pouze částku ve výši 149 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni částku 8 101,74 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 71 331,26 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť žalobkyně hradila žalovanému na základě neplatných smluv. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], výzva byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný ovšem ničeho neuhradil. Dále žalobkyně poukázala na nepřiměřenost výše sjednaných sazeb, když žalovaný ve smlouvě [číslo] sjednal úrok ve výši 122,62 %, ve smlouvě [číslo] úrok ve výši 136,58 % a ve smlouvě [číslo] úrok ve výši 83,86 %. Ujednání o úrokové sazbě tedy jednoznačně odráží lichevní charakter smluv a je bez dalšího neplatné. 2. Žalovaná se vyjádřila v rámci odůvodnění odporu podaného proti platebnímu rozkazu následovně. Žalobce uzavřel s žalovaným postupně celkem 3 smlouvy o úvěru: Smlouva [číslo] – uzavřena dne [datum], vyplaceno 53 000 Kč, zaplaceno 94 031,86 Kč, smlouva ukončena [datum]; Smlouva [číslo] – uzavřena dne [datum], vyplaceno 56 000 Kč, zaplaceno 68 098,26 Kč, smlouva ukončena [datum]; Smlouva [číslo] – uzavřena dne [datum], vyplaceno 40 000 Kč, zaplaceno 52 278,61 Kč, smlouva ukončena [datum]. Všechny smlouvy byly na základě předčasného splacení uhrazeny. Žalovaný úvěruschopnost žalobce v případě smlouvy o úvěru [číslo] posoudil. Žalovaný dospěl k závěru, že při uzavření této smlouvy příjem žalobce, který má za kalendářní měsíc k dispozici, činí 17 104 Kč. Po zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč a výdajů žalovaného dospěl žalobce k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši 10 694 Kč měsíčně. Sjednaná výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 2 897 Kč. Při porovnání volných zdrojů s výší měsíční splátky dle smlouvy je zřejmé, že žalobce splácet mohl, bylo počítáno i s rezervou, v tomto směru byl tedy žalovaný obezřetný. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: [příjmení], [anonymizováno]. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalovaným jsou pečlivě zkoumány též výdaje a je to právě klient/žalobce, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. Žalovaný ověřil, že žalobce je majitelem účtu, na který má být úvěr vyplacen. Dále si žalovaný vyžádal doklad k ověření jeho příjmů, což v tomto případě byly pracovní smlouva, potvrzení o invalidním důchodu, výplatní pásky a výpisy z účtů. Z těchto podkladů je patrné, že žalobci byla na účet vyplácena pravidelná měsíční mzda a invalidní důchod v určité výši a že pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný dále prověřoval registry dlužníků a insolvenční rejstřík. Na základě všech těchto informací byl následně proveden interní skóring žalobce. Žalobce ve formuláři hodnocení klienta uvádí vlastní bydlení a výdaje na bydlení ve výši 1 800 Kč, dále k uvedeným výdajům žalobce/věřitel přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo, pokud žalobce neuvede částku vyšší, v tomto případě 3 410 Kč. Pokud žalobce zatají výdaje nebo je uvede v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany. U smlouvy o úvěru [číslo] byla situace obdobná, smlouva se uzavírala jako 2. v pořadí. Žalovaný v tomto případě dospěl k závěru, že příjem žalobce činí 17 104 Kč měsíčně. Po zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč a výdajích žalovaného (včetně předešlého úvěru) dospěl žalobce k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši 7 797 Kč měsíčně. Sjednaná výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 4 466 Kč. Žalovaný také zohlednil předchozí úvěr a to, že byl splácen. Žalobce ve formuláři hodnocení klienta uvádí výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, dále k uvedeným výdajům žalobce/věřitel přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo, pokud žalobce neuvede částku vyšší, v tomto případě 3 410 Kč. Rovněž u smlouvy o úvěru [číslo] byla situace obdobná, smlouva se uzavírala jako 3. v pořadí. Tato smlouva se uzavírala dne [datum], když již [datum] byla předčasně splacena smlouva [číslo] aktivní tak byla jen smlouva [číslo] která byla řádně splácena. Žalovaný v tomto případě dospěl k závěru, že příjem žalobce činí 17 797 Kč. Po zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč a výdajů žalovaného (včetně předešlého úvěru) dospěl žalobce k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši 9 190 Kč měsíčně. Sjednaná výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 3 219 Kč. V úvahu bylo vzato i to, že 1. předešlý úvěr byl řádně splácen a 2. předešlý úvěr byl předčasně doplacen. Žalobce ve formuláři hodnocení klienta uvádí výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, dále k uvedeným výdajům žalobce/věřitel přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo, pokud žalobce neuvede částku vyšší, v tomto případě 3 410 Kč. Žalobce uvedl, že bydlí v bydlení„ jiné“ (což může být např. u přítele apod.). Žalovaný tedy má za to, že úvěruschopnost u všech 3 smluv řádně prověřil. Dále žalovaný poukázal na to, že rozdíl v zaplacených částkách činí 65 408,73 Kč, nikoliv 71 331,26 Kč. 3. Žalobkyně ve své replice ze dne [datum] nad rámec výše uvedeného doplnila, že do výpočtu RPSN mají být zahrnuty všechny náklady spotřebitele sjednané ve smlouvě s tím, že náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, náklady na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a další náklady spojené s platebními transakcemi se zahrnují do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele. Žalovaný tím, že zcela zjevně neuvedl do smluv veškeré předpoklady použité pro výpočet RPSN, porušil svoji zákonnou informační povinnost, z toho důvodu se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Smlouva koncipovaná žalovaným obsahuje úrok, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy. 4. Žalovaná dále uvedla, že má za to, že úrok byl sjednán v zákonnýc