19 C 23/2017-100 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum], doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Západočeské univerzity v Plzni, [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice] (dále jen„ ZČU“), kterým byl žalobci zrušen vysokoškolský diplom„ bakalář“. Dle tvrzení strany žalující podal dne [datum] proděkan ZČU pro studijní záležitosti podnět k zahájení správního řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu„ bakalář“. O podaném podnětu byl žalobce informován rektorkou ZČU dne [datum]. Usnesením ze dne 27. 6. 2012, č. j. ZCU 021827/2012 zn. R [číslo], ZČU zrušila vysokoškolský diplom žalobce č. ZČU* [číslo] ze dne [datum] včetně jeho dodatku, kterým bylo osvědčeno udělení akademického titulu„ bakalář“ žalobci (dále jen„ Usnesení o zrušení diplomu“). Žalobou ze dne [datum] se žalobce u Krajského soudu v Plzni domáhal zrušení Usnesení o zrušení diplomu z důvodu nezákonnosti. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. 30 A 54/2012-122, Krajský soud v Plzni Usnesení o zrušení diplomu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala ZČU kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2016, čj. 2 As 170/2015-58 zamítl. V návaznosti na zamítnutí kasační stížnosti ZČU usnesením ze dne 19. 7. 2016, č. j. ZCU 020594/2016, zastavila řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu. V návaznosti na toto zastavení řízení vzal žalobce zpět správní žalobu podanou u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne [datum], č. j. 10 A 225/2013-194, řízení o správní žalobě zastavil. 2. Dne [datum] podal žalobce také odvolání proti Usnesení o zrušení diplomu. Usnesením ze dne 13. 3. 2013, č. j. M [číslo], Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen„ MŠMT“ nebo„ žalovaná“) toto odvolání odložilo. Dne [datum] podal žalobce rozklad proti odložení odvolání. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy rozklad zamítl a usnesení o odložení odvolání potvrdil rozhodnutím ze dne 27. 8. 2013, č. j. MSMT-24703/2013. Dne 30. 3. 2013 podal žalobce správní žalobu o zrušení tohoto rozhodnutí. V mezidobí od podání této žaloby rozhodl Nejvyšší správní soud dne [datum] jak uvedeno výše. Poté, co rektor ZČU svým rozhodnutím ze dne 19. 7. 2016, č. j. ZCU 020594/2016, řízení ve věci zrušení vysokoškolského diplomu bakalář zastavil, odpadl tím předmět řízení i v této věci a žalobce vzal správní žalobu zpět. 3. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím, kterým bylo právě Usnesení o zrušení diplomu. Tuto nezákonnost konstatoval i Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 54/2012-122, podle kterého bez vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky nelze již vydaný vysokoškolský diplom a dodatek k němu zrušit. Nezákonné rozhodnutí a navazující řízení mělo dopad na dosavadní život žalobce, jeho dobrou pověst, která byla nenávratně poškozena, a dopad do sféry pracovní, a to i z důvodu velké medializace případu probíhající již od podzimu 2009. ZČU se mnohdy aktivně vyjadřovala médiím k případu žalobce a tím k medializaci významně přispěla a v médiích dokonce žalobci hrozila odebráním vysokoškolského titulu magisterského a doktorského, čímž u veřejnosti vyvolala dojem, že tyto tituly získal žalobce nekalým způsobem. ZČU si dle žalobce musela být vědoma toho, že takovýmto postupem významně přispěje k medializaci případu. Žalobce nesouhlasí s námitkou ZČU, že medializaci zapříčinil sám svým postupem při vypracování bakalářské práce, neboť ZČU ve věci postupovala selektivně ve srovnání s jinými podobnými případy, které buďto nezveřejňovala, nebo ve kterých řízení o odebrání diplomu vůbec nezahajovala. ZČU žalobci udělila bakalářský titul v roce 2002 a podnět k zahájení přezkumného řízení podala až v roce 2010, ale podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen„ ZVŠ“), mohla zahájit řízení o vyslovení neplatnosti obhajoby disertační práce do tří let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání státní zkoušky nebo její poslední součásti nebo obhajoby práce. Žalobce byl vlivem popsaného nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu nucen rezignovat na funkci velitele Městské policie v [obec], z níž byl předtím dočasně odvolán. Zadostiučinění požadované v tomto řízení má nahradit žalobcovu újmu na jeho dobrém jménu, dobré pověsti, újmu na psychické a duševní pohodě a újmu v profesním životě. 4. Žalobce požaduje náhradu újmy po žalované s odkazem na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ZOdpŠk“). V souladu s ust. § 87 odst. 1 písm. k ) a l) ZVŠ, MŠMT řídí vysoké školy při výkonu státní správy a plní úkoly nadřízeného správního orgánu vysokých škol ve správním řízení vedeném v rámci výkonu státní správy. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k náhradě výše uvedené nemajetkové újmy a z opatrnosti stejnou výzvu adresoval také ZČU, jelikož by se v dané věci mohlo jednat o samosprávnou působnost ZČU. V dopise ze dne [datum] žalovaná odmítla nárok žalobce s tím, že se v dané věci jedná o samosprávnou působnost ZČU dle ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona o vysokých školách. Žalobce s tímto názorem žalované nesouhlasí, ale pro případ, že by se v projednávané věci jednalo skutečně o samosprávnou působnost ZČU, nechal na soudu, aby ve výsledku určil, jaký subjekt má v dané věci být žalovaným s tím, že bude-li nárok ze strany ZČU odmítnut, podá žalobce návrh na přistoupení ZČU do řízení jako dalšího žalovaného. Spolu s náhradou újmy ve výši 100 000 Kč požaduje žalobce také úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, neboť dopisem ze dne [datum] byl nárok žalobce žalovanou odmítnut. 5. Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok odmítla, neboť se v dané věci jedná o samosprávnou činnost ZČU, za kterou stát nenese odpovědnost. Stát podle § 3 odst. 1 písm. b) a § 31a odst. 1 ZOdpŠk odpovídá za škodu a nemajetkovou újmu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Řízení o zrušení diplomu (vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo obhajoby bakalářské práce) nespadá do části deváté ZVŠ, která upravuje výkon státní správy na úseku vysokého školství. Důvodem je skutečnost, že se jedná o rozhodování o právech a povinnostech studentů, jež spadá podle § 6 odst. 1 písm. e) ZVŠ do samosprávy vysokých škol. V projednávaném případě se nemohlo jednat o nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní správy a nemůže tak být státem poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Žalovaná poukázala na to, že jelikož ZOdpŠk nedopadá na veřejné vysoké školy, nemohla žalovaná postoupit žádost k vyřízení ZČU. Žalovaná dále argumentovala, že nelze připustit extenzivní výklad pojmu„ státní správa“ nad rámec významu, dle kterého se jedná pouze o část veřejné správy vykonávané jménem státu a v jeho zájmu, případně souhrn státních orgánů jí vykonávající. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze a na důvodovou zprávu k zákonu č. 82/1998 Sb. Z těchto pak žalovaná dovozuje, že ZČU odpovídá za případnou škodu způsobenou při výkonu samosprávy sama a v takovém případě nelze postupovat dle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné, ale podle občanského zákoníku. Žalovaná také namítla, že žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy ani příčinnou souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Navíc ze žaloby není patrné, jak žalobce dospěl k částce 100 000 Kč, kterou požaduje po žalované jako náhradu za tvrzenou nemajetkovou újmu. 6. Podáním ze dne [datum] navrhl žalobce přistoupení ZČU jako dalšího účastníka dle ust. § 92 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to s ohledem na fakt, že se ZČU na žádost žalobce o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve lhůtě 6 měsíců nevyjádřila a žádost žalobce tak nevyřídila. 7. Žalovaná s přistoupením ZČU do tohoto řízení na straně žalované nesouhlasila. Dle žalované tímto návrhem žalobce obcházel institut záměny účastníků, což je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepřípustné. Žalovaná dále uvedla, že přistoupení účastníka připadá v úvahu tehdy, kdy se jedná o situace nerozlučného či nuceného společenství. Taková situace ale v projednávané věci nenastala. Usnesením ze dne 28. 8. 2017, č. j. 19 C 23/2017-40, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka, jelikož se v projednávaném případě nejedná o nerozlučné společenství České republiky – MŠMT a ZČU a procesní institut přistoupení nelze připustit za situace, kdy je při rozhodování o přistoupení dalšího žalovaného nepochybné, že dosavadní žalovaný nebyl již v době zahájení řízení pasivně legitimován. Proti tomuto rozhodnutí p