26 C 242/2020-48 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 22. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 835 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 8.12.2019 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla („ Zákon“), jako profesní organizace pojistitelů, která je oprávněna vyvíjet činnost na základě Zákona. Mimo jiné je [anonymizováno] příjemcem příspěvku placeného na základě § 4 odst. 1 Zákona vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 Zákona. K porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 Zákona dojde, je-li vozidlo provozováno na pozemní komunikaci bez pojištění odpovědnosti, nebo není-li v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel vozidlo pojištěno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Při zjišťování údajů o vozidlech, (ne) existenci pojištění a povinných osobách vychází [anonymizováno] ze Zákonem předepsaného procesu upraveného § 15 odst. 1 až 3 Zákona a následné komunikace s obeslanými osobami. Uvedeným způsobem bylo zjištěno, že motorové vozidlo CITROEN C3, [registrační značka], [VIN kód] („ Vozidlo“) je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 12.11.2018 do 8.9.2019, tedy po dobu 301 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byla vlastník Vozidla žalovaná, které tím vznikla povinnost k zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 Zákona a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 Zákona. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 Zákona vypočte jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, která je v daném případě na základě § 4 odst. 5 Zákona stanovena § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou 35 Kč, neboť se v případě Vozidla jedná o osobní automobil nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3. Výše příspěvku tedy v tomto případě při 301 nepojištěných dnech činí 10 535 Kč. Výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je stanovena § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. na částku 300 Kč. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 7 Zákona vyzvala žalovanou k uhrazení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění. Výzva obsahující popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno] i poučení o právech a povinnostech žalované a možnosti uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu, byla žalované odeslána dne 23.10.2019. Žalovaná ve výzvě uvedené zákonné lhůtě 30 dnů, která uplynula dne 7.12.2019, příspěvek a náklady na jeho uplatnění neuhradila a ani neprokázala, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalovaná se tak s placením příspěvku a nákladů na jeho uplatnění dostal do prodlení a žalobkyně po žalované požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. 2. K žalobě žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný, předmětné vozidlo bylo prodáno a řádně bylo ukončeno pojištění [právnická osoba], která ji zastupuje. V datové zprávě žalovaná neměla žádné upozornění, že by byl problém s pojištěním a řešila je žalobkyně. 3. K vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že především upozorňuje na skutečnost, že z VTP pouze vyplývá, že vozidlo bylo na žalovanou nejpozději převedeno dne 27. 3. 2019 a dále že vozidlo bylo převedeno z žalované na třetí osobu nejpozději dne 13. 11. 2019. Tvrzení žalované tedy nepokrývá celý nárok, ale pouze jeho část. Dále upozornila na skutečnost, že samotný VTP není dostatečným důkazem k tomu, že vlastnictví bylo převedeno právě v den přepisu. Jedná se o zápis deklaratorní a vlastnictví tedy mohlo být převedeno i dříve. Žalobkyně se však rozhodla přijmout tvrzení žalované a rozhodla se tedy počítat s přechodem vlastnictví dle VTP jakožto nejpozdějším možným. Žalobkyně dále upozorňuje na skutečnost, že žalovanou ohledně svého nároku opakovaně vyzývala. Specificky se jedná o výzvu k úhradě příspěvku ze dne 23. 10. 2019, upomínku ze dne 9. 1. 2020 a II. upomínku ze dne 20. 2. 2020. Žalovaná byla dále na podstatu nároku upozorněna také v předžalobní upomínce ze dne 24. 9. 2020. Žalobkyně by tímto rád upozornila na skutečnost, že se snažila žalovanou zkontaktovat dlouhodobě a to na místě jejího sídla. Žalobkyně uvádí, že údaje nezbytné k uplatnění práva na úhradu příspěvku za každý den porušení povinnosti stanovené v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu § 4 Zákona jsou jí sdělovány na základě postupu pevně stanoveného v § 15 odst. 1, 2 a 3 Zákona. Na základě tohoto postupu získala žalobkyně adresu sídla žalované, na kterou zasílala všechny výzvy a upomínky. Jedná se standardní postup a žalobkyně má za to, že postupovala zcela správně a přesně tak, jak jí ukládá Zákon. Že se žalovaná spoléhala pouze na datovou schránku a na místě jejího sídla nebyla přebírána korespondence, nemůže být skutečnost přičítána k tíži žalobkyně. Je povinností žalované, aby si řádně přebírala korespondenci a také mohla a měla předpokládat, že jí může kdykoliv korespondence na adresu jejího sídla přijít. Bezdůvodně se však spoléhala pouze na datovou schránku, což ovšem nemůže být přičítáno k tíži žalobkyně. Žalobkyně bere za prokázané, že část jeho nároku nevznikla vůči žalované. Žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požadovala zaplacení vzniklého příspěvku v období od 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019, tedy po dobu 301 dní. Žalobkyně na základě tvrzení žalované bere žalobu zpět co do období od 12. 11. 2018 do 26. 3. 2019, tedy v rozsahu 135 dní. Výše příspěvku se dle § 4 odst. 3 Zákona vypočte jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, která je v daném případě na základě § 4 odst. 5 Zákona stanovena § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. částkou 35 Kč, neboť se v případě Vozidla jedná o osobní automobil nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3. Žalobkyně tedy bere žalobu zpět co do částky 4 725 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně je ochotna na základě doloženého VTP považovat datum přepsání jako datum vzniku vlastnického práva, ač samotný VTP tuto skutečnost nedeklaruje. Žalobkyně by tedy s největší pravděpodobností mohla mít nárok na více dnů, než prokazuje VTP, žalobkyně se však rozhodla ve prospěch žalované počítat právě s obdobím, které z VTP vyplývá. Žalobkyně nadále trvá na svém nároku co do částky 6 110 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a dále na náhradě nákladů soudního řízení. 4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 12.2.2021 č.j. 26 C 242/2020-23 bylo řízení co do částky 4 725 Kč s příslušenstvím zastaveno. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Pokud se týká závěru o skutkovém stavu, soud uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, tovární značky CITROEN C3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaná, coby vlastník a provozovatel, neměla ode dne 27. 3. 2019 do dne 8. 9. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 166 dní. Žalobkyně výzvu žalované k zaplacení příspěvku odeslala dne 23. 10. 2019, splatnost příspěvku nastala dne 7. 12. 2019. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, na předžalobní upomínku nereagovala. 7. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 8. Soud na daný případ dále aplikoval ustanovení § 1 odst. 2, § 4 a § 15 odst. 1, 2 a 3 Zákona a § 2 odst. 1 písm. h/ a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí Zákon, kdy žalovaná, jakožto vlastník a provozovatel osobního vozidla či přípojného vozidla porušila svou zákonnou povinnost tím, že toto vozidlo p