65 C 154/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu ošetření a pobytu v Protialkoholní záchytné stanici Bulovka, která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalovanému vystaven daňový doklad č. 191380 ze dne 30. 3. 2019 znějící na částku 1 950 Kč. Splatnost faktury byla stanovena na 29. 4. 2019. Žalovaný však uvedený dluh neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný pobýval dne 29. 3. 2019 na Protialkoholní záchytné stanici Bulovka. Za pobyt a ošetření mu byla žalobkyní vystavena faktura č. 191380 na částku 1 950 Kč. Žalovaný svůj dluh dne 30. 3. 2019 písemně uznal co do důvodu i výše. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky dne 18. 2. 2020. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že dle ust. § 17 odst. 4 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, přičemž dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Žalovaný dluh uznal, jak vyplynulo z uznání dluhu ze dne 30. 3. 2019, což soud posoudil v souladu s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.