71 C 435/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá po žalovaném o zaplacení 201 917,76 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 15. 10. 2005 smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky. [příjmení] se na základě smlouvy zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr ve výši 110 000 Kč, který byl po dne 18. 10. 2007 navýšen na částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 13 % ročně vždy nejdéle po dobu 180 kalendářních dnů od čerpání úvěru. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. [příjmení] vyzvala žalovaného dne 4. 5. 2018 k okamžitému zaplacení dlužné částky, žalovaný však dluh neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 10. 2018 mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2018, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s. a bankou. 2. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že původní smlouvu s bankou uzavřel, nicméně postoupení jakékoli pohledávky mi nebylo oznámeno. Z tohoto důvodu dle jeho názoru není dána aktivní legitimace žalobkyně. Pokud jde o samotnou pohledávku vůči žalovanému, není jasné, o jakou pohledávku se jedná, resp. není zřejmé, jakého dluhu se žalobkyně domáhá. 3. Jednání ve věci se konalo dne 11. 11. 2021. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nedošlo k řádnému postoupení pohledávky. Dále namítl, že žalovaná částka není dostatečně určena. Na to žalobkyně odkázala na své písemná podání s tím, že je zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá. Rovněž odkázala na listinné důkazy, konkrétně oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný požádal po poskytnutí lhůty k doplnění důkazů. Soud jeho návrhu nevyhověl, neboť měl za to, že se věci lze rozhodnout na základě předložených důkazů. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 20. 10. 2005 smlouvu o povoleném debetu, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 110 000 Kč, přičemž částka byla dne 18. 10. 2007 navýšena na 200 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky. (smlouva ze dne 20. 10. 2005, obchodní podmínky). Z výpisů z běžného účtu žalované strany vyplývá, že na běžném účtu vznikl čerpáním peněžních prostředků nepovolený debetní zůstatek (výpis z osobní účtu, výpis z povoleného debetu). [příjmení] žalovanému písemně oznámila zrušení běžného účtu a současně ho vyzvala k úhradě celkové dlužné částky (oznámení o zesplatnění úvěru). Pohledávka banky za žalovaným byla na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek následně postoupena žalobkyni, o čemž banka žalovaného písemně vyrozuměla (oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek). Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky (předžalobní výzva, poštovní arch). 6. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla ze strany účastníků zpochybňována. 7. Svá skutková zjištění opřel soud o výše uvedené listinné důkazy a o tvrzení účastníků řízení. Další dokazování, soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování, by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 9. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 10. Podle ust. § 261 odst. 3, písm. d) z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 11. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 1. Po právní stránce věc proto soud posoudil jako nárok na vrácení nesplaceného úvěru s úrokem z úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. 2. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k následujícímu závěru. 3. V řízení bylo prokázáno, že banka uzavřela se se žalovaným smlouvu o úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. V řízení bylo dále prokázáno, že si účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jejího vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácel. Z dosud neuhrazeného úvěru je žalovaný povinna současně platit sjednaný úrok a dále zákonný úrok z prodlení. Soud má za prokázané, že žalovanému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno a je i patrné, z čeho se žalovaná částka skládá. 4. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný. 5. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 463 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 077 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 917,76 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) a z částky 9 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 23. 3. 2020 a účast na jednání dne 11. 11. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 46 600 Kč ve výši 9 786 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.