74 C 15/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši 810 000 Kč, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadem pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj (dále jen„ pozemkový úřad“), spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě v restitučním případu vydání spoluvlastnického podílu o velikosti zlomku 19/36 z celku na pozemku parc. [číslo] budově [adresa] na něm stojící, obou zapsaných ke dni uplatnění tohoto nároku u žalované v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu — katastrální pracoviště Praha pro k. ú. [část obce] obce Praha na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ předmětná nemovitost“), oprávněným osobám dle zákona o půdě. Žalobce tvrdil, že správní řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno bylo třemi samostatným rozhodnutími, tedy jedním zastavovacím rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019 č. j. PU 1748/92/15, které nabylo právní moci dne [datum], druhým meritorním rozhodnutím ze dne 28. 5. 2020 č. j. PU 1748/92/11, které nabylo právní moci dne [datum] a třetím opět zastavovacím rozhodnutím ze dne 28. 5. 2020 č. j. PU 1748/92/16, které nabylo právní moci dne [datum]. Dle tvrzení žalobce šlo o řízení trvající 28 let, jehož průtahy byly nedůvodné, protože skutkový stav případu byl objektivně zjištěn již v letech 1996 a 1997, tedy již před čtyřiadvaceti, resp. třiadvaceti lety, kdy pozemkový úřad nechal vyhotovit znalecké posudky, z nichž se znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] zabýval oceněním předmětné nemovitosti za účelem ocenění samotného restitučního nároku oprávněných osob a znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] se zabýval posouzením ztráty původního stavebně technického charakteru budovy [adresa]. Žádná jiná skutková zjištění od té doby pozemkový úřad neučinil a po většinu zbývajících čtyřiadvaceti, resp. třiadvaceti let, co správní řízení vedl, byl v tomto restitučním případu nečinný a s [anonymizováno] nekomunikoval. Z toho důvodu požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění, které v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 činí v základní částce 20.000 Kč za každý rok řízení (prvé dva roky v částce 10.000 Kč), navýšené o 50%, jak připouští stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, protože řízení mělo pro žalobce zásadní význam, průtahy byly neodůvodněné a žalobce se na nich nepodílel. Celkem žalobce požaduje částku 810.000 Kč. 2. Žalovaná oproti tomu sporovala důvody podané žaloby, když tvrdila, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaná uvádí, že žalobce od uplatnění restitučního nároku odmítal vydání nemovitosti z důvodu její zásadní přestavby. Proto bylo zadáno vypracování znaleckých posudků, které žalobce v žalobě zmiňuje. Žalobce však již neuvádí, že tyto posudky rozporoval a požadoval posouzení dalším znalcem, a že neumožnil prohlídku předmětného objektu [adresa] k. ú. [část obce] za účelem zpracování revizního znaleckého posudku. V roce 2004 pak žalobce dle vyjádření žalované uzavřel ohledně budovy [adresa] k. ú. [část obce] kupní smlouvu s Ministerstvem financí a následně tvrdil (ale nebyl schopen doložit), že kupní smlouvě předcházelo stanovisko pozemkového úřadu potvrzující, že na tuto budovu nebyl uplatněn restituční nárok. Budovu poté žalobce pronajal a zatížil ji úvěrem. Následně žalobce zpochybnil řádné uplatnění restitučního nároku a restituční titul. Žalovaná dále zdůrazňovala, že žalobce mohl uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, což neudělal a také konstatovala, že považuje za naprosto v rozporu s restitučními zákony, s jejich smyslem, aby povinné osobě, která bránila vydání majetku, bylo přiznáno jakékoliv odškodnění, neboť žalobce celých 28 let z toho dlouhotrvajícího řízení vlastně profitoval. 3. Za nesporné účastníci označili začátek a konec řízení před Státním pozemkovým úřadem - Krajským pozemkovým úřadem pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, tedy shodli se na tom, že řízení trvalo cca 28 let bylo zahájeno [datum] a ukončeno třemi samostatnými rozhodnutími a) č. j. PU 1748/92/15, které nabylo právní moci dne 20.12.2019, b) č. j. PU 1748/92/11, které nabylo právní moci dne 22.6.2020, c) č. j. PU 1748/92/16, které nabylo právní moci dne [datum]. 4. Z provedeného dokazování a to správním spisem Státního pozemkového úřadu - Krajským pozemkovým úřadem pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj sp. zn. [číslo] a 2026 k nemovitosti [adresa] [část obce], který je však zjevně neúplný (chybí dvě konečná rozhodnutí) má soud za prokázáno, že dle pozemkových knih byla nemovitosti [adresa] nejprve [datum] převedena na Vystěhovalecký fond, který spadal pod Ústřednu pro židovské vystěhovalectví, následně na ni byla uvalena národní správa dle dekretu prezidenta republiky z [datum]. Dne [datum] se obnovil zápis vlastnického práva [jméno] [příjmení]. Dne [datum] bylo dle odevzdací listiny vloženo do pozemkové knihy vlastnické právo pro [jméno] [příjmení] (2/9), [jméno] [příjmení] (2/9), Dr. [jméno] [příjmení] ([číslo]), [jméno] [jméno] [příjmení] ([číslo]), [jméno] [příjmení] ([číslo]), [jméno] [příjmení] ([číslo]). Dne [datum] bylo na základě„ administrativní dohody“ zapsáno vlastnické právo pro Československý stát – Státní statek v [obec], národní podnik. Dále má soud za prokázáno, že restituční řízení bylo zahájeno [datum] a to uplatněním nároku pana [jméno] [jméno], [datum narození] a jeho spolužadatelů na vydání spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti v odpovídající výši. Dne [datum] uplatnila nárok na vydání spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti v odpovídající výši i další oprávněná osoba a sice pan [příjmení] [příjmení], dědic pana [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha bylo [datum] konstatováno, že [příjmení] [příjmení] je vlastníkem nemovitosti [adresa] v k.ú. [část obce] včetně zastavěného dvora (Dle PK část parc. [číslo] s domem č.p.1, dle KN parc. [číslo] o výměře 1524 m2). Povinnou osobou pro vydání předmětné nemovitosti bylo dle §5 zákona č. 229/1991 Sb. [ulice] bytové družstvo ČKD [obec], které mělo nemovitosti ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. ([datum]) nemovitosti v držení (trvalém užívání) a to na základě hospodářských smluv č.j. fin 3 M - [číslo] a fin 3 M [číslo]. Stávajícím právním nástupcem tohoto subjektu je [název žalobkyně]. Soud má dále ze spisu pozemkového úřadu (např. dopis Stavebního bytového družstva ze dne [datum], adresovaný [jméno] [jméno]) za prokázané, že žalobce odmítl nejprve vydat nemovitost [adresa] z toho důvodu, že ztratila přestavbou svůj stavebně technický charakter. Ze stavební dokumentace založené ve správním spise má soud za prokázáno, že nemovitost [adresa] byla několikrát přestavována a částečně zdemolována (např. rozhodnutí o demolici Odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] z [datum], stavební povolení Odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] z [datum], kolaudační rozhodnutí Odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo], které nabylo právní moci dne [datum]). Na základě námitky žalobce o ztrátě stavebně technického charakteru nemovitosti byly vypracovány dva znalecké posudky ing [jméno] [příjmení] [číslo] [číslo] (ve správním spise se aktuálně nenachází, založeny jsou v soudním spise na č.l.117 a 121). Z těchto znaleckých posudků, vypracovaných [datum] a [datum] má soud za prokázáno, že 74,6 % prvků na objektu jsou prvky původní a 25,24 % jsou prvky nové. Soud má ze správního spisu taktéž za prokázané, že mezi Českou republikou – Ministerstvem financí a Stavebním bytovým družstvem [obec] byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 1698 m2 – zastavěná plocha, katastrální území Střížkov. V čl. IV., smlouvy pak prodávající prohlašuje, že na prodávané stavbě a pozemku neváznou žádné dluhy, břemena ani jiné právní závady. Ve vztahu k předmětné kupní smlouvě pozemkový úřad pátral na Ministerstvu financí i na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových po stanovisku pozemkového úřadu, které mělo prodeji předcházet a jenž mělo osvědčit, že nemovitosti nejsou předmětem uplatněného restitučního nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. Ani jednou z těchto institucí nebyla předmětná listina dohledána (viz jejich stanoviska z [datum] a [datum]). Vzhledem k tomu jednal pozemkový úřad se žalobcem i nadále jako s povinnou osobou (viz §5 odst. 3 zák. 229/1991 Sb.). Konečně pak má soud ze správního spisu za prokázáno, že kromě zahájení řízení a intenzivnější komunikace s právním zástupcem žalobce v roce 2018 (také v soudním spise na č.l. 31, 32,33,78) s ohledem na jím namítnuté zpochybnění restitučního titulu, prekluzi a zároveň zpochybnění osoby povinné, soud neshledal v období let 1992 [číslo] kromě pár rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o změně účastníků z důvodů průběžného úmrtí jednotlivých oprávněných osob, nic zásadního, co by se týkalo snahy o vyřešení merita věci. 5. Toto zjištění