12 C 249/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.9.2021 domáhala po žalovaném vydání věci, a to rikši, která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená a je podél rámu opatřena svítícími diodami a dále rikši, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení. Žalobkyně tvrdila, že je vlastnicí těchto dvou rikš, které byly dne 4.5.2021 dne ze strany žalovaného odvezeny na adresu skladového areálu žalovaného, a to bez jakéhokoli právního titulu k jejich odklizení/zadržení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný odmítnul neoprávněně zadržené rikši žalobkyni vydat, posléze vydání rikš připustil, avšak po úhradě nákladů na odstranění a uskladnění rikš. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že k odstranění rikš měl jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní titul. Připustil vydání rikš žalobkyni, avšak oproti úhradě nákladů na odstranění rikš a jejich uskladnění ve skladovém areálu. Žalovaný podal vzájemný návrh na zaplacení částky 44 649 Kč (po rozšíření vzájemného návrhu ze dne 9.3.2022) z titulu neuhrazených nákladů na odstranění a uskladnění rikš. 3. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 15. 5. 2017 a dále z předložených fotografií má soud za prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí rikši (trojkolého bezmotorového vozidla), která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená. Dále je žalobkyně vlastnicí rikši, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení. Ze shodného tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že tyto rikši byly pravidelně parkovány před provozovnami žalobkyně na adresách [ulice a číslo], [obec] a [ulice a číslo], [obec], a to na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, a parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Praha. Z mapy památkové rezervace hlavního města Prahy má soud za prokázáno tvrzení žalovaného, že pozemky v bezprostřední blízkosti provozoven žalobkyně jsou veřejnou komunikací umístěnou v památkové rezervaci hlavního města Prahy. Z Usnesení Rady hlavního města Prahy č. 646 ze dne 29. 3. 2021 má soud za prokázáno, že tímto Rada hl. m. Prahy schválila záměr odstranit z veřejného prostoru Pražské památkové rezervace neoprávněně umístěné objekty a uložila Magistrátu hlavního města Prahy - Odboru hospodaření s majetkem v souladu s § 14 odst. 1 občanského zákoníku zajistit neoprávněně umístěné věci – rikši z veřejného prostranství hl. m. Prahy, a to mimo jiné před provozovnami žalobkyně. Ze shodného tvrzení účastníků bylo zjištěno, že dne 4. 5. 2021 byly rikši umístěné před provozovnami žalobkyně odvezeny zaměstnanci [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to na základě jimi předložených listin nazvaných„ Pokyn k odklizení nepovoleného záboru“ vydané Magistrátem hlavního města Prahy, Odborem hospodaření s majetkem ze dne 29. 3. 2021, pod č. j. MHMP 406602/2021, dále plné moci, kterou žalovaný zmocňuje [právnická osoba] s.r.o., podle které je tato společnost oprávněna jednat jménem žalovaného ve všech správních a majetkoprávních řízeních náležejících do působnosti Odboru hospodaření s majetkem MHMP a„ Oznámení o zabavení věci“ sepsané [právnická osoba] s.r.o. ze dne 30. 3. 2021. Rikši byly odvezeny do skladového areálu žalovaného na adrese [adresa], pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. 5. Po právní stránce posoudil soud věc takto: 6. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že:„ Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ 7. K tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný rikši, které jsou věcmi v právním smyslu podle § 489 obč. zák., a jsou vlastnictvím žalobkyně, zadržuje, v důsledku čehož žalobkyně nemůže vykonávat své vlastnické právo k nim. 8. Veškerá argumentace žalovaného k oprávněnosti zásahu, tedy zadržení rikš, je založena na tvrzení, že ze strany žalobkyně docházelo k užívání pozemků ve vlastnictví žalovaného v rozporu s veřejným právem. Žalovaný však v řízení netvrdil, a ani neprokazoval žádné pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které by žalovaného opravňovalo k odstranění, resp. zadržení předmětných rikš. 9. Usnesení Rady hl. m. Prahy č. 646 ze dne 29. 3. 2021, kterým žalovaný rozhodl s odkazem na § 14 odst. 1 obč. zák. o odstranění rikš z veřejných prostranství mimo jiné před provozovnami žalobkyně, nemůže být samo o sobě právním titulem k odstranění rikš. Z textu usnesení je zřejmé, že se jedná o rozhodnutí, jež bylo učiněno v rámci pravomoci týkající se vnitřní úpravy chodu samosprávy, a tedy o takové rozhodnutí, jež nemá povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím. Usnesení Rady je v daném případě prostředkem, kterým Rada hl. m. Prahy sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež je sám o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazného rozhodnutí příslušného orgánu, v tomto konkrétním případě pokynem pro další postup žalovaného v rámci řešení dané problematiky. 10. Právním titulem k odstranění rikš nemůže být ani žalovaným tvrzené právo obce jako vlastníka pozemní komunikace odstranit silniční vozidlo z pozemní komunikace. Soud na tomto místě zcela sdílí právní argumentaci žalobkyně, že o tom, že rikši nebyly překážkou na pozemní komunikaci ani překážkou provozu na pozemní komunikaci svědčí zejména skutečnost, že nebylo postupováno ani podle § 19d nebo § 29 zákona č. 56/2001 Sb. o pozemních komunikacích, ani podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu. V prvém případě tomu brání samotná skutečnost, že rikši nemohly být odstaveny na chodnících v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích, jelikož tento rozpor nemohl vůbec nastat, protože rikši nepodléhají provádění pravidelných technických prohlídek (jedná se o nemotorové třístopé vozidlo, podobné jízdnímu kolu). Pokud by příslušný silniční správní úřad považoval rikši před jejich svémocným odnětím za pevné překážky ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích, musel by příslušný správní úřad zahájit s žalobkyní řízení o jejich odstranění, k tomu však nedošlo, resp. toto nebylo ani ze strany žalovaného tvrzeno. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, a ani žalovanou tvrzeno, že žalobkyni bylo policistou nebo strážníkem obecní policie nařízeno odstranit rikši, které by byly považovány za překážku v provozu na pozemní komunikaci ve smyslu § 45 zákona o silničním provozu, když oprávnění nařídit odstranění vozidla, které je překážkou provozu na pozemní komunikaci, je přiznáno pouze policistovi a strážníkovi obecní policie. 11. V neposlední řadě nemůže neoprávněnost zadržování rikš žalovaným zpochybnit ani jeho zásadní námitka, že rikši zadržuje po právu svépomocně podle § 14 odst. 1 obč. zák. 12. Podle § 14 odst. 1 obč. zák. platí, že„ Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.“ 13. Tomuto ustanovení předchází ust. § 12 obč. zák. věta první, že„ Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc.“ 14. Otázka svépomoci podle § 14 obč. zák. byla opakovaně řešena v judikatuře Nejvyššího soudu ČR. V rozsudku NS ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 365/2006 bylo konstatováno: "Podstata svépomoci spočívá v tom, že si oprávněný subjekt vynucuje uskutečnění svého práva vlastní mocí a silou. V moderním právu je svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru. Ustanovení § 6 obč. zák, který upravuje tzv. dovolenou svépomoc, konstruuje svépomoc jako subjektivní právo ohrožené osoby k odvrácení bezprostředního a neoprávněného zásahu do práva. Dovolená svépomoc odpovídá mezím zákonného povolení a je tak okolností, jež vylučuje protiprávnost, v opačném případě, kdy z těchto mezí vybočuje, jde o exces, který nepožívá právní ochrany (tzv. nedovolená svépomoc). Občanský zákoník vychází z obecné zásady, že svépomoc je možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné“. 15. Komentářová literatura uvádí, že„ Nemůže-li však veřejná moc účinně zasáhnout, a zároveň v důsledku toho hrozí vznik nenahraditelné nebo jenom obtížně nahraditelné újmy, bylo by v rozporu s principem rovnosti, pokud by se chránil škůdce a poškozenému se odnímala možnost ochrany vlastní mocí, nahrazující moc veřejnou“ (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 123).„ Svépomoc musí být přiměřená okolnostem. Zohlednit je třeba především povahu a význam bráněného práva, intenzitu zásahu do něj, následky s porušením práva spojené, jakož i spojené s použitím svépomo