14 C 347/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 423,50 EUR a 1 200Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] žalovaná objednala u žalobkyně přepravu zboží v termínu [anonymizováno] 3./ [datum] z [anonymizováno] v [země] (od [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov], sídlem [adresa] 10) do [obec] (pro společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], PSČ [PSČ]). Žalobkyně tuto přepravu řádně provedla a vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] dohodnuté přepravné ve výši 423,50 € s DPH, na jehož zaplacení vzniklo právo dle ustanovení § 2564 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni ani přes výzvu nesplnila a stále tak dluží celou částku 423,50 €, čímž jí na základě ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ve spojení s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, vznikla povinnost nahradit žalobkyni rovněž náklady za vymáhání pohledávky v paušální výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná v době podání žaloby neměla statutární orgán, soud ji proto ustanovil opatrovníka z řad advokátů JUDr. [jméno] [jméno], Ph.D., LL.M., který se ve věci vyjádřil tak, že nárok neuznává. Dle žalobních tvrzení se mělo jednat o přepravu zboží, a to dle objednávky žalované. Přeprava zboží proběhla, což žalobkyně dokládá dokladem typu [anonymizováno]. Dle názoru žalované však žalobní tvrzení nevyplývají z navrhovaných listin a žalobkyně je tak v řízení neprokázala. Žalobkyně zejména neprokázala uzavření řádně a určité smlouvy o přepravě. Z tohoto důvodu žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. V průběhu řízení došlo ke jmenování likvidátora a soud opatrovníka zprostil jeho funkce. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Dne [datum] žalovaná objednala u žalobkyně přepravu zboží v termínu 11. 3./ [datum] z [anonymizována dvě slova] [země] (od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa] 10) do [obec] pro společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], PSČ [PSČ] (důkaz: objednávka přepravy, [anonymizováno]). Žalobkyně tuto přepravu provedla a vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] dohodnuté přepravné ve výši 423,50 € s DPH (důkaz: touto fakturou). Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce výzvu k zaplacení dne [datum] (důkaz touto výzvou). 6. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Ohledně zjištěného skutkového stavu odkazuje na výše uvedená zjištění plynoucí z výše uvedených důkazů. 7. Podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) ,§ [číslo]: (1) Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 8. Podle § 2564 o.z.: (1) Přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně doložila objednávku přepravy zboží vč. dohodnuté ceny, provedení přepravy a vyúčtování přepravného, má soud za to, že žaloba je důvodná, neboť mezi stranami byla uzavřena smlouva o přepravě a žalobkyně ji řádně splnila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezaplatila fakturovanou částku ani přes výzvu, čímž jí na základě ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ve spojení s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, vznikla povinnost nahradit žalobkyni rovněž náklady za vymáhání pohledávky v paušální výši 1 200 Kč. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 292 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612 Kč. 13. Jelikož žalované byl pro zastupování v tomto řízení ustanoven opatrovník z řad advokátů, byla opatrovníku ve výroku III. tohoto rozsudku přiznána odměna za toto zastupování v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř., přičemž opatrovníku byla přiznána odměna za cekem 3 úkony učiněné ve věci (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření a účast na jednání), kdy odměna za jeden úkon činí shodně jako u právního zástupce žalobkyně 1 620 Kč, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH, neboť opatrovník je jejím plátcem. S ohledem na skutečnost, že opatrovník uplatnil odměnu v celkové výši 5 868,50 Kč, která odpovídá výše uvedenému, soud mu ji přiznal. Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů České republice v souvislosti s ustanovením opatrovníka, neboť žalovaná neodpovídá za to, že neměla statutární orgán, a tedy nezavinila ani vznik nákladů státu.