18 C 54/2015 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 7. 2014 domáhal náhrady nemajetkové újmy vzniknuvší žalobci nepřiměřenou délkou řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 21. 6. 2010, vyřizované Ústavním soudem pod sp. zn. Spr . ÚS 452/10 podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy požadoval náhradu újmy jednak ve formě konstatování porušení zákona, poskytnutí omluvy a dále zaplacením částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se dne 21. 6. 2010 obrátil na Ústavní soud s žádostí o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. – obsah návrhu na částečné zrušení § 80 odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. a zaslání jeho kopie. Přípisem ze dne 25. 6. 2010, doručeným žalobci dne 1. 7. 2010, byla žalobci poskytnuta kopie návrhu, avšak tato kopie byla částečně anonymizovaná, ačkoli dle názoru žalobce nebyla taková anonymizace nutná ani vhodná. Dne 4. 8. 2010 žalobce uplatnil u Ústavního soudu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Žalobce však ve lhůtě stanovené zákonem č. 106/1999 Sb. neobdržel žádnou reakci, a proto se dne 22. 12. 2010 obrátil na předsedu Ústavního soudu s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti. Dne 21. 1. 2011 byl do poštovní schránky žalobce vhozen přípis tiskové mluvčí Ústavního soudu s kopií přípisu generálního sekretáře Ústavního soudu č.j. S ÚS 452/10 ze dne 9. 8. 2010, kterým byla stížnost na anonymizaci předmětného návrhu shledána jako nedůvodná. Dne 4. 2. 2011 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí (ačkoli dle žalobce přípis náležitosti rozhodnutí nemá) odvolání, které doplnil podáním ze dne 8. 2. 2011. Rozhodnutím předsedy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, předaným k poštovní přepravě dne 10. 2. 2011, bylo odvolání žalobce zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 4. 2011 správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, o níž bylo vedeno řízení pod sp.zn. 31 A 29/2011. Dne 29. 7. 2013 Ústavní soud zaslal žalobci původně požadovanou informaci bez anonymizace. K výzvě Krajského soudu v Brně tak žalobce uvedl, že byl tímto postupem uspokojen a souhlasil se zastavením řízení. Usnesením ze dne 17. 10. 2013, č.j. 31 A 29/2011-151, bylo řízení zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 11. 2013. Doba tří let a pěti měsíců, po které trvalo řízení o žádosti žalobce, je zcela nepřiměřená. Dne 21. 1. 2014 se žalobce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, Ministerstvo financí (kterému byla žádost žalobce postoupena Ministerstvem spravedlnosti) však žádost odmítlo s tím, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Žalobce dále uvedl, že považuje za nejvíce srovnatelné rozhodnutí v obdobné věci Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2017, č.j. 17 C 84/2017-34. 2. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila. Namítla, že postup Ústavního soudu nebyl nepřiměřeně dlouhý, ze strany Ústavního soudu nebyly shledány žádné zbytečné průtahy, jediné průtahy mohly vzniknout pouze na straně žalobce nevyzvedáváním poštovních zásilek. Ačkoli nelze zjistit, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí ze dne 9. 8. 2010, opožděné vyzvedávání poštovních zásilek žalobcem v roce 2011 a 2013 naznačuje, že i toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno řádně. Dále uvedla, že Ústavní soud byl po celou dobu limitován právní úpravou týkající se zveřejňování rozhodnutí Ústavního soudu, a proto nemohl postupovat jinak. Novelou zákona provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. došlo ke změně, a předseda Ústavního soudu tak dospěl k závěru, že nyní lze žádosti žalobce vyhovět zasláním kopie návrhu bez anonymizace. Postup Ústavního soudu nebyl ve správním soudnictví shledán nezákonným. Žalobce navíc tvrzení o vzniku nemajetkové újmy nijak nespecifikuje a neprokazuje. Vzhledem k tomu nemůže ani existovat příčinná souvislost. 3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č.j. 181 C 54/2015-130, kterým žalované uložil povinnost omluvit se žalobci a ve zbytku žalobu žalobce zamítl. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na právním posouzení, že na předmětné řízení o žádosti žalobce o informace dopadá čl. 6 Úmluvy. 4. K odvolání žalované však Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2018, č.j. 58 Co 352/2018-196, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2018, č.j. 81 C 54/2015-130, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, přičemž vyslovil závazný právní názor, že nárok žalobce lze posoudit pouze jako nárok na náhradu újmy za jednotlivé dílčí průtahy podle ust. § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. 5. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 2019, č.j. 148 C 54/2015-226, žalobu žalobce odmítl, neboť žalobce přes výzvu soudu podle ust. § 43 o.s.ř. neodstranil vady žaloby spočívající ve vymezení jednotlivých dílčích průtahů. 6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2019, č.j. 58 Co 288/2019-244, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2019, č.j. 18 C 54/2015-226, potvrdil. 7. Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 22. 3. 2022, č.j. 30 Cdo 1235/2021-317, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2019, č.j. 58 Co 288/2019-244, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2019, č.j. 18 C 54/2015-226, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp.zn. II. ÚS 570/20. 8. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 9. Z žádosti o informace ze dne 21. 6. 2010 soud zjistil, že žalobce dne 21. 6. 2010 podal osobně u Ústavního soudu žádost o poskytnutí informace podle zákona 106/1999 Sb. – obsah návrhu na částečné zrušení § 80 odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. a zaslání jeho kopie. 10. Z přípisu Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2010 soud zjistil, že Ústavní soud informuje žalobce o tom, že mu přílohou zasílá předmětný návrh v anonymizované podobě. Přípis je opatřen ručně napsanou poznámkou o tom, že přípis odešel poštou dne 25. 6. 2010. 11. Z podání ze dne 4. 8. 2010 soud zjistil, že žalobce dne 4. 8. 2010 podal u Ústavního soudu podání, jehož obsahem je nesouhlas s poskytnutím anonymizovaní kopie návrhu a stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. 12. Z listiny datové dne 9. 8. 2010 soud zjistil, že generální sekretář Ústavního soudu reaguje na podání žalobce ze dne 4. 8. 2010 tak, že stížnost shledává nedůvodnou. Listina obsahuje poučení o možnosti podat odvolání do 15 dnů od doručení rozhodnutí, není však opatřena žádným průkazem doručení či odeslání. 13. Z podání ze dne 22. 12. 2010 soud zjistil, že žalobce dne 22. 12. 2010 podal u Ústavního soudu podání, jehož obsahem je žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, když doposud nebyla vyřízena stížnost žalobce ze dne 4. 8. 2010. 14. Z přípisu ze dne 5. 1. 2011 soud zjistil, že Ústavní soud informuje žalobce, že na jeho stížnost bylo odpovězeno již 9. 8. 2010, avšak zřejmě nedorozuměním nedošlo k doručení odpovědi žalobci. Kopie dopisu ze dne 9. 8. 2010 je k přípisu připojena. 15. Z odvolání ze dne 4. 2. 2011 soud zjistil, že žalobce podal dne 4. 2. 2011 u Ústavního soudu odvolání proti rozhodnutí generálního sekretáře Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2011 ve formě dopisu. 16. Z podání ze dne 8. 2. 2011 soud zjistil, že dne 8. 2. 2011 žalobce podal u Ústavního soudu doplnění odvolání ze dne 4. 2. 2011. 17. Z rozhodnutí předsedy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 soud zjistil, že odvolání žalobce ze dne 4. 2. 2011 bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. V odvodnění je uvedeno, že dopis ze dne 9. 8. 2010 je rozhodnutím o částečném odmítnutí žádosti, kdy generální sekretář je podle vnitřních předpisů osobou oprávněnou k vydávání rozhodnutí ve věcech poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Z doručenky je patrné, že rozhodnutí bylo dne 10. 2. 2011 uloženo na poště a adresátu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. 18. Z přípisu ze dne 29. 7. 2013 soud zjistil, že předseda Ústavního soudu adresoval žalobci přípis, ve kterém jej informuje o tom, že došlo ke změně právní úpravy, a proto dospěl k závěru, že je nyní možné zaslat žalobci kopii původně požadovaného návrhu v neanonymizované podobě, která je k přípisu přiložena. Z doručenky je patrné, že zásilka byla dne 30. 7. 2013 uložena na poště a adresátu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. 19. Z žaloby proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu ze dne 21. 4. 2011 soud zjistil, že na podatelnu Krajského soudu v Brně byla dne 22. 4. 2011 doručena žaloba žalobce proti Ústavnímu soudu, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 pro nezákonnost a vady řízení, popřípadě též zrušení rozhodnutí ze dne 9. 8. 2010 z téhož důvodu, a vrácení věci Ústavnímu soudu k dalšímu řízení. 20. Z poučení ze dne 3. 5. 2011 soud zjistil, že Krajský soud v Brně poučuje účastníky řízení o možnosti uplatnění námitky podjatosti proti osobám soudců, kteří mají věc rozhodovat. 21. Z podání ze dne 1. 6. 2011 soud zjistil, že žalobce podal námitku podjatosti proti soudkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 22. Z předložení spisu k rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 8. 6. 2011 soud zjistil, že dne 10. 6. 2011 b