18 C 61/2015 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 6. 2015 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 700 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 10. 2. 2009, č.j. OUR [číslo] bylo rozhodnuto o umístění stavby označené jako„ [anonymizována tři slova]“. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 8. 9. 2009, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012, č.j. [spisová značka], však bylo výše uvedené rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zrušeno. Následně bylo rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 16. 4. 2014, č.j. OUR [číslo], řízení o umístění stavby zastaveno, toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 1. 2015, [číslo jednací]. Dále tvrdila, že je vlastníkem domu [adresa] a pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Stávající vlastník pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] ji však se svým záměrem stavby [anonymizováno] neoslovil. V důsledku stavby„ [anonymizována tři slova]“ došlo ke znehodnocení nemovitostí žalobkyně v částce 700 000 Kč. 2. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila z důvodu, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 369/2009, nedošlo ke zrušení rozhodnutí o umístění stavby, ale pouze ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti tomuto rozhodnutí. Územní rozhodnutí pak bylo v následném odvolacím řízení zrušeno jako nepravomocné. Z rozsudku Městského soudu v Praze neplyne, že by stavba„ [anonymizována tři slova]“ nemohla být vůbec umístěna. Dále žalovaná upozornila, že navzdory zrušenému územnímu rozhodnutí byla následně stavba povolena na základě certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 22. 2. 2011. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2013 byly dále povoleny stavební úpravy stavby a změna jejího užívání. Dne 29. 8. 2013 pak byl vydán kolaudační souhlas. Žalovaná tak namítla, že oprávnění realizovat předmětnou stavbu vzniká až na základě pravomocného stavebního povolení. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně byla odškodněna částkou 1 000 000 Kč v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 25 C 32/2013, přičemž součástí bylo též odškodnění za nemajetkové újmy za ovlivnění kvality bydlení žalobkyně a snížení její tržní hodnoty. Žalovaná také vznesla námitku promlčení. 3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č.j. 18 C 61/2015-88, tak, že žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. 4. Městský soud v Praze však svým usnesením ze dne 11. 4. 2018, č.j. 13 Co 367/2017-128, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že„ je-li vznik škody, tak jako v souzené věci, žalobou spojován s deficity územního rozhodnutí (ve stavebním řízení již nereparovatelnými), zůstávají tyto deficity (resp. pro ně zrušené územní rozhodnutí) tou příčinou, bez níž by k následku nedošlo, a následně vydané stavební povolení nemůže tento vztah příčinnosti přerušit. [jméno] žádost o vydání stavebního povolení je přitom zcela obvyklým důsledkem vydání (resp. nabytí právní moci) územního rozhodnutí. Jinak řečeno, jakkoliv není sporu o tom, že„ [anonymizováno] [ulice]“ byl stavebníkem vystavěn v těsném sousedství žalobkyně na podkladě stavebního povolení, ty parametry stavby, od nichž žalobkyně odvíjí vznik škody (byť ne všechny – viz níže), byly věcí územního řízení. Odvolací námitka, že by žalobou tvrzený vztah příčinnosti mezi územním rozhodnutím a vznikem škody mohl být v dané věci přerušen stavebním povolením či re/kolaudačním rozhodnutím, je tedy podle odvolacího soudu lichá.“ V důsledku tohoto právního názoru soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení zkoumal, zda by stavební úřad v pokračujícím územním řízení, pokud by v něm rozhodl meritorně, vymezil práva a povinnosti ohledně umístění stavby věcně odlišně, než tomu bylo v původním (pro nezákonnost zrušeném) rozhodnutí ze dne 10. 2. 2009, a pokud ano, jak, tj. jakou stavbu (jakých parametrů) by byl stavebník na podkladě takového nového (již zákonného) územního rozhodnutí v sousedství žalobkyně oprávněn postavit. 5. Soud prvního stupně, vázán názorem odvolacího soudu, poučil žalobkyni na jednání konaném dne 8. 11. 2021 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby dotvrdila, z jakých konkrétních důvodů nemohlo dojít k vydání rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak o tom bylo rozhodnuto Úřadem Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], a v čem žalobkyně konkrétně spatřuje porušení zákonných omezení, a označila důkazy k prokázání takových tvrzení. Zároveň soud poučil žalobkyni o následcích nevyhovění této výzvě. Vzhledem k tomu, že doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně v podání ze dne 8. 1. 2022 neobsahovalo konkrétní skutečnosti a důkazy, poučil soud žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ještě jednou, a to na jednání konaném dne 14. 2. 2022. Na tomto jednání byla žalobkyně poučena, aby dotvrdila: -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], neodpovídala svou rozlohou a výškou místu, kde má být umístěna -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že přístup ke stavbě„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], byl řešen vadně -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že odstupové vzdálenosti stavby„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], nebyly dodrženy -) konkrétní důvody, z čeho dovozuje, že stavba„ [anonymizována tři slova]“ tak, jak byla umístěna rozhodnutím Úřadu Městské části [obec a číslo] dne 10. 2. 2009 pod č.j. OUR [číslo], neměla relevantní požárně bezpečnostní řešení a označila důkazy ke všem těmto tvrzením. Žalobkyně byla opět poučena o následcích nevyhovění této výzvě. 6. V reakci na výše uvedené poučení žalobkyně doplnila, že: -) skutečně provedená stavba svou rozlohou a výškou brání žalobkyni realizovat stavební činnost na své stavbě stojící na pozemkové parcele [číslo] v k.ú. [část obce]. Omezuje ji v možné stavební aktivitě na pozemkové parcele [číslo] k.ú [část obce]; jako důkaz žalobkyně označila skutečné zaměření stavby„ [anonymizována tři slova]“, polohopisné a výškopisné -) územním rozhodnutím z 10. 2. 2009 byl přístup do parkovacích prostor zamýšlené stavby řešen nezákonně přes pozemky ve vlastnictví jiné osoby, než stavebníka, jde pozemkovou parcelu [číslo] v k.ú. [část obce]. Dále uvedla, že aby šlo do parkovacích prostor stavby„ [anonymizováno] na [anonymizováno]“ fakticky zajíždět, či vyjíždět, jsou narušována i vlastnická práva žalobkyně tím, že osazenstvo stavby„ [anonymizována tři slova]“ užívá neoprávněně pozemkové parcely žalobkyně [číslo] v k. ú. [část obce]; k důkazu žalobkyně označila spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 9 C 199/2012, kterou se stavebník„ [anonymizována tři slova]“ snažil o legalizace příjezdu a odjezdu do garážových stání přes cizí pozemky po dokončení stavby s tím, že řízení bylo nakonec zastaveno pro zpětvzetí žaloby, podle žalobkyně postup stavebníka řešit přístup ke stavbě dokazuje rozpor mezi projektovou dokumentací schválenou v územním řízení a danou realitou -) limity pro odstupové vzdálenosti mezi zamýšlenou stavbou„ [anonymizována tři slova]“ dovozuje žalobkyně z vlastních neautorizovaných měření, jakož i z měření autorizovaných dokládající, že skutečná stavba nebyla realizována podle dokumentace určené k rozhodnutí o umístění stavby, žalobkyně považuje odstupové vzdálenosti za nedostatečné, stavba„ [anonymizována tři slova]“ stojí v prudkém svahu. Dle projektové dokumentace sloužící jako podklad pro vydání územního rozhodnutí měl být sklon komunikace zajišťující přístup ke parkovacím stáním k budově 12%; žalobkyně označila jako důkaz skutečné zaměření stávajícího stavu odstupových vzdáleností autorizovanou osobou a poté porovnání projektové dokumentace z územního řízení s reálným stavem soudem určeným znalcem a dále listinu se svým zaměřením a zaměření svahu autorizovaným inženýrem -) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ze dne 17. 9. 2012, č,j 9 Ca 369/2009 – 95 [číslo], bylo jasně konstatováno, že podklady, které měl stavební úřad při projednání žádosti o rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována tři slova]“ jsou nedostatečné, žalobkyni není známo, že při realizaci stavby„ [anonymizována tři slova]“ i v rámci jejího dalšího užívání došlo k prověření ohrožení sousedních staveb požárem vzniklým v předmětné stavbě, jde též o materiál použitý (zabudovaný) k zateplení stavby„ [anonymizována tři slova]“. Ohrožení své nemovitosti požárem cítí žalobkyně jako nejen ji ohrožující, al