21 C 58/2020-74 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti žalované uhradit částku ve výši 18 500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených příspěvků zaměstnavatele na penzijní spoření zaměstnanců (dále jen„ příspěvek na PS“) a životní pojištění (dále jen„ příspěvek na ŽP“) dle podnikové kolektivní smlouvy za rok 2017 (dále jen„ PKS“), které jí žalovanou nebyly za období březen 2017 až prosinec 2017 (dále jen„ rozhodné období“) uhrazeny. Žalobkyně byla zaměstnána u žalované, resp. právní předchůdkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a jejích dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum] na pozici [anonymizováno]. Dne [datum] převzala žalobkyně osobně výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“). Žalobkyně podala u [název soudu] žalobu na určení neplatnosti podané výpovědi z pracovního poměru, kdy soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že podaná výpověď z pracovního poměru je neplatná a toto rozhodnutí nabylo následně právní moci. Žalovaná tak měla povinnost přidělovat žalobkyni práci dle její pracovní smlouvy a plnit veškeré závazky z uzavřené PKS včetně úhrady příspěvku na PS ve výši 1 100 Kč měsíčně a příspěvku na ŽP ve výši 750 Kč měsíčně, se splatností společně se mzdou. U žalované se poskytování příspěvků na PS zaměstnanců poskytuje dále na základě [anonymizována dvě slova] [číslo] pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření zaměstnanců státní organizace [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále též jen„ Směrnice [číslo]“), resp. příspěvků na ŽP na základě Směrnice [anonymizováno] [číslo] pro poskytování příspěvku zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnanců státní organizace [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále též jen„ Směrnice [číslo]“). Znění uvedených směrnic ukládá zaměstnancům splnění určitých povinností pro nárok na tyto příspěvky, žalobkyně má však za to, že tyto podmínky se na ni v tomto konkrétním případě nevztahují, neboť tyto podmínky v uvedeném období nemohla plnit v přímém důsledku protiprávního jednání žalované. V současné době, kdy žalovaná opět žalobkyni zaměstnává, má žalobkyně aktivní pouze smlouvu o penzijním spoření zaměstnanců u [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]: [číslo], kam žalovaná jako příspěvek zaměstnavatele zasílá v součtu jak příspěvek zaměstnavatele na PS, tak příspěvek na ŽP, neboť původní a výhodné životní pojištění znovu uzavřít nelze. Takové sloučení příspěvků je v souladu s PKS. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť považuje žalobu za zcela nedůvodnou. K existenci pracovního poměru se žalobkyní uvedla, že pravomocné rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi plně respektovala a v rozhodném období žalobkyně docházela na pracoviště žalované a fungování pracovního poměru bylo fakticky obnoveno. Taktomu bylo až do rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o žalobě žalované pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] Vrchní soud v Praze usnesením č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] vyhověl žalobě žalované pro zmatečnost, čímž v řízení o určení neplatnosti výpovědi vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k opětovnému otevření odvolacího řízení a vztahy mezi žalobkyní a žalovanou se opětovně navrátily do režimu nepravomocně určené neplatnosti výpovědi, tj. do režimu platné výpovědi. Pokud jde o příspěvek na ŽP ve výši 750 Kč měsíčně, pak jednou z podmínek vzniku nároku je skutečnost, že zaměstnanec má uzavřenu smlouvu o životním pojištění na základní produkt životního pojištění v souladu se Směrnicí [číslo]. Žalobkyně svoji smlouvu o životním pojištění [číslo] k datu [datum] vypověděla a nechala si vyplatit odbytné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla v rozhodném období uzavřenu platnou smlouvu o životním pojištění, nárok na příspěvek na ŽP žalobkyni nevznikl. Nelze přitom přisvědčit tvrzení žalobkyně, že se na ní nevztahují podmínky pro vznik nároku na příspěvek na ŽP stanovené Směrnicí [číslo]. Navíc příspěvek na ŽP představuje účelovou platbu, tudíž není zřejmé„ na co“ by měl zaměstnavatel žalobkyni přispívat, pokud nemá uzavřeno životní pojištění. Za měsíc únor 2017 uhradila žalovaná žalobkyni příspěvek na ŽP, neboť nevěděla o ukončení smlouvy, avšak pojišťovna žalované zaplacený příspěvek vrátila z důvodu neexistence smlouvy o životním pojištění. Konečně obstát nemůže ani argumentace žalobkyně, že smlouvu o životním pojištění musela vypovědět v důsledku protiprávního jednání žalované. Žalobkyně mohla mít i po skončení pracovního poměru u žalované nadále uzavřenu smlouvu o životním pojištění, ukončení této smlouvy bylo vlastním projevem vůle žalobkyně. Žalobkyně byla po svém návratu do pracovního poměru seznámena s tím, že [anonymizována čtyři slova] přestala od [datum] uzavírat smlouvy na produkty kapitálového životního pojištění ve smyslu Směrnice [číslo] tedy, že novou smlouvu na životní pojištění, která je podmínkou pro to, aby jí mohl být vyplácen příspěvek na ŽP, nelze uzavřít. Současně byla žalobkyně obeznámena s tím, že za podmínek stanovených Směrnicí [anonymizováno] [číslo] lze požádat o převod příspěvku zaměstnavatele ze životního pojištění na penzijní spoření. Žalobkyně však po svém návratu do pracovního poměru k žalované v únoru 2017 o převod příspěvku na ŽP na příspěvek PS nepožádala. Nárok na příspěvek na PS je pak poskytován zaměstnancům žalované za podmínek Směrnice [číslo]. V souladu se Směrnicí [číslo] bude příspěvek poskytnut zaměstnanci při splnění všech podmínek uvedených v odst. 2.3. Dle odst. 2.3 písm. c) Směrnice [číslo] je jednou z podmínek pro poskytnutí příspěvku to, že zaměstnanec má v uzavřené smlouvě na penzijní spoření sjednaný účastnický příspěvek ve výši nejméně 300 Kč měsíčně, který bude zaměstnanci srážen ze mzdy prostřednictvím příslušné mzdové účtárny. Žalovaná proto žalobkyni příspěvek na PS za měsíc únor 2017 poskytla a byl jí v souladu odst. 2.3 písm. c) Směrnice [číslo] v souladu s předchozími dohodami o poskytování příspěvku ve smyslu odst. 2.3 písm. g) Směrnice [číslo] ze mzdy sražen účastnický příspěvek ve výši 500 Kč. Žalobkyně následně e-mailem ze dne [datum] žalované sdělila, že se o penzijní spoření stará sama a požaduje vrátit zpět částku účastnického příspěvku ve výši 500 Kč sraženou z její mzdy v souladu se Směrnicí [číslo]. Žalobkyně současně e-mailem ze dne [datum] požádala, aby jí nadále nebyly ze mzdy sráženy účastnické příspěvky ani za následující měsíce počínaje březnem 2017. Žalovaná v návaznosti na uvedenou žádost žalobkyni sdělila, že v takovém případě jí příspěvek na PS s ohledem na podmínky stanovené Směrnicí [číslo] nelze poskytovat. Příspěvek na PS tak na základě žádosti žalobkyně nebyl žalobkyni s jejím vědomím poskytován. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně ani nesplňuje podmínky stanovené Směrnicí [číslo] pro zpětnou výplatu příspěvku, neboť v daném případě žalobkyni nebyl příspěvek vyplácen nikoliv na základě chyby, kterou žalobkyně nezavinila. Současně není splněno ani časové hledisko, neboť v souladu s citovaným ustanovením Směrnice [číslo] mohla žalobkyně uplatnit zpětný nárok na výplatu příspěvku do konce roku následujícího po roce, ve kterém jí na příspěvek vznikl nárok, tj. v případě příspěvků za rok 2017 musel být nárok na výplatu příspěvku uplatněn do [datum]. Žalobkyni ani nevznikl nárok na příspěvek na životní pojištění dle odst. 2.3 písm. d) Směrnice [číslo] který předvídá případy, kdy si zaměstnanec hradí účastnický příspěvek sám. 3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že smlouvu o životním pojištění ukončila z důvodu neplatného ukončení pracovního poměru žalovanou. V souvislosti s tím poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1000/29, 21 Cdo 2343/2003 a 21 Cdo 2233/2019, dle kterých má v obdobných sporech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem má zaměstnanec v souladu s § 265 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nárok na úhradu škody, která mu vznikla v důsledku neplatného ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Dále uvedla, že e-mailem ze dne [datum], tedy před ukončením smlouvy o životním pojištění, oznámila zaměstnankyně žalované žalobkyni, že je ve výpovědní době, a proto jí nenáleží příspěvek na PS a příspěvek na ŽP, kdy příspěvky si musí hradit sama. 4. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobkyně v návaznosti na ukončení pracovního poměru žalovanou nemusela svoji smlouvu o životním pojištění vypovědět ani z důvodu tvrzeného nedostatku finančních prostředků, neboť dle odst. [číslo]. Směrnice [číslo] si žalobkyně mohla volit mezi některou z tří alternativ, a to sice snížení pojistného až na částku 350 Kč měsíčně, redukcí pojistné částky se současným snížením pojistného na nulu (tzv.„ zmrazení pojištění“) a popř. mohla žalobkyně požádat o odklad plateb pojistného. Skutečnost, že žalobk