22 C 141/2020-79 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 12.6.2020 (ve znění závěrečného návrhu ze dne 24.10.2022) domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit mu náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 61 770 Kč s příslušenstvím, a to v souvislosti s rozhodnutím [anonymizováno] v [obec] ze dne 27.2.2019 č.j. [spisová značka] (dále též„ .druhé rozhodnutí o zadržení ŘP“)., kterým byl žalobci zadržen řidičský průkaz a následně bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím ze dne 17.10.2019 [anonymizována dvě slova] [územní celek] č.j. [číslo] [spisová značka]. V této souvislosti žalobce požaduje po žalované uhradit jednat nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena tím, že nemohl řídit motorové vozidlo v období od 27.2.2019 do 17.10.2019 tj. 232 dnů, což značně narušilo jeho psychický stav, soukromí i pracovní život. Nemajetkovou újmu vyčíslil částkou 50 Kč za den, tedy celkem 11 600 Kč. Tuto částku pak žalobce žádá navýšit o částku 41 095 Kč, a to s ohledem na specifičnost jeho případu, kdy mu v souvislosti s nastalou situací byla způsobena zvýšená újma než v obdobných případech, kdy se mu výrazně zhoršil psychický stav, musel začít užívat psychofarmaka. Blízké okolí včetně jeho partnerky, ho začalo podezírat, vzhledem k pozitivnímu orientačnímu testu, z opakovaného užívání návykových látek a jeho přítelkyně ustoupila ze záměru založit s ním rodinu. V zaměstnání začal chybovat a byl přeřazen na jinou pracovní pozici, bez možnosti kariérního růstu. Zároveň musel žalobce vynaložit o 60 minut déle při cestě do zaměstnání než v době, kdy mohl řídit vozidlo. Zároveň nemohl cestovat, tak jak byl zvyklý a byl odkázán na pomoc ostatních. Dále žalobce požaduje uhradit majetkovou škodu, v podobě nákladů na právní zastoupení v částce 9 075 Kč, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dne 11.4.2018, porada s klientem dne 3.12.2018, doplnění odvolání ze dne 8.6.2018, vyjádření ze dne 20.2.2019, odvolání ze dne 11.4.2018 a 15.3.2019, a žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 14.11.2018, 28.1.2018 a 10.4.2019. Žalobce tak požaduje na žalované celkem uhradit částku 61 770 Kč. 2. Žalobce takto svůj návrh přesně definoval a specifikoval v závěrečném návrhu, kdy původně požadoval částku vyšší, kterou odvodil i z jiných odpovědnostních titulů než ve svém závěrečném návrhu. 3. V původní žalobě se žalobce domáhal uhrazení částky 96 561 Kč, a to z titulu vydaní nezákonného rozhodnutí, a sice rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 5.4.2018 (dále též„ první rozhodnutí o zadržení ŘP“), kterým bylo rozhodnuto o zadržení jeho řidičského oprávnění, jakož i z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích v řízení o zadržení řidičského oprávnění. Žalobce dále uvedl, že k zadržení jeho řidičského průkazu došlo fakticky dne 16.3.2018, kdy byl zastaven hlídkou Policie ČR, byl podroben orientačnímu testu DrugWipe 55 na přítomnost návykových látek, který byl pozitivní. Policisté však odmítli žádost žalobce o převezení do nemocničního zařízení k absolvování kontrolního testu. Ve věci probíhala souběžně dvě správní řízení, a to o zadržení řidičského oprávnění a řízení o přestupku. Správní orgán vydal dne 5.4.2018 výše specifikované rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění, proti kterému se žalobce dne 11.4.2018 odvolal. Odvolání doplnil dne 8.6.2018. Nadřízený správní orgán [anonymizována dvě slova] [územní celek] rozhodl o odvolání až dne 4.12.2018, poté co žalobce dne 14.11.2018 žádal o opatření proti nečinnosti. Nadřízený orgán uvedené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Žalobce poté opět dne 28.1.2019 zaslal žádost o opatření proti nečinnosti. Správní orgán dne 27.2.2019 opětovně rozhodl o zadržení řidičského oprávnění žalobce, proti kterému se dne 15.3.2019 odvolal. Žalobce žádal dne 10.4.2019 o uplatnění opatření proti nečinnosti a odvolací orgán rozhodl dne 17.10.2019, kdy prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení o zadržení řidičského oprávnění zastavil. 4. Původně tak žalobce požadoval nemajetkovou újmu v rozsahu 85 000 Kč, náklady právního zastoupení v částce 9 075 Kč a majetkovou škodu v podobě marně uhrazeného pojistného za motorové vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož byl žalobce jediným uživatele, v částce 2 486 Kč Celkem tak žalobce původně požadoval uhradit částku 96 561 Kč s příslušenstvím. 5. Přípisem ze dne 11.11.2021 žalobce svůj návrh upřesnil tak, že rozšířil svoje skutková tvrzení o nezákonné rozhodnutí [anonymizováno] v [obec] ze dne 27.2.2019 č.j. [spisová značka] (dále též„ druhé rozhodnutí o zadržení ŘP“) a jednak rozhodnutí o přestupku vydané dne 3.12.2018 pod č.j. [spisová značka] (dále též„ rozhodnutí o přestupku“). Žalobce tak uvedl, že všechna tři nezákonná rozhodnutí (ze dne 5.4.2018 [číslo jednací], ze dne 27.2.2019 č.j. [spisová značka] a ze dne 3.12.2018 pod č.j. [spisová značka]), která byla následně zrušena, vedla ve vzájemné provázanosti k tomu, že na straně žalobce došlo v období od 3.12.2018 do 10.7.2019 ke vzniku nemajetkové újmy, způsobené nemožností řídit motorová vozidla. Žalobce zároveň žalobní nárok rozšířil o částku 24 200 Kč představující vyčíslení újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení o zadržení řidičského oprávnění. Rovněž tak žalobce nově požadoval majetkovou škodu, spočívající v nákladech právního zastoupení, které vynaložil v rámci řízení o přestupku, odpovídající částce 5 445 Kč. Nově tak žalobce požadoval uhradit částku 126 206 Kč. Žalobce pak svůj návrh opět pozměnil, a to přípisem ze dne 3.2.2022, kdy tedy specifikoval, že částku 85 000 Kč, představující nemajetkovou škodu, požaduje v souvislosti s prvním rozhodnutím o zadržení ŘP ze dne 5.4.2018. Při jednání konaném dne 19.10.2022 pak soud toto rozšíření žalobního nároku připustil. 6. V rámci závěrečného návrhu pak žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, kdy nově po žalované požadoval uhrazení částky 61 770 Kč s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, tak jak je uvedeno v prvním odstavci tohoto odůvodnění. Žalobce tedy již netrval na uhrazení částky 64 436 Kč s příslušenstvím. 7. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce zcela neuznává a navrhla zamítnutí celé žaloby. Žalovaná konstatovala, že druhé rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění ze dne 27.2.2019 nemůže založit odpovědnost státu za náhradu škody, neboť toto rozhodnutí nikdy nebylo odvolacím orgánem označeno za chybné po hmotně právní stránce. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR 30 Cdo n2865/2015a rozhodnutí ÚS ze dne 24.3.2010 sp.zn. I. ÚS 3047/09. Žalovaná tedy popírá vznik příčinné souvislosti mezi nemajetkovou škodou žalobce a druhým rozhodnutím o zadržení řidičského oprávnění. Žalovaná pak namítla promlčení nároku na nemajetkovou škodu, kterou žalobce odvozuje od druhého rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění, neboť žalobce tento nárok u žalované předběžně neuplatnil, kdy sice požadoval nemajetkovou škodu, ale odvozoval ji výhradně od prvního rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění. Druhé rozhodnutí o zadržení řidičského oprávnění bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího orgánu, které nabylo právní moci dne 29.10.2019, žalobce pak tento nárok poprvé uplatnil žalobou doručenou soudu dne 12.6.2020. Pokud by soud námitce promlčení nepřisvědčil považuje žalovaná za přiléhavou částku 50 Kč za každý den, kdy žalobce nemohl řídit motorové vozidlo, a to s odkazem na rozhodovací praxi odvolacího soudu např. č.j. 54 Co 274/2000 – 178, 11 Co 345/2020-152, 11 Co 117/2019 – 121. Pokud pak žalobce požaduje náhradu nákladů, které vynaložil za právní služby v rámci řízení o zadržení řidičského oprávnění, žalovaná uznává pouze jeho nárok na úkony směřující přímo k odklizení rozhodnutí – tedy odvolání. I tak žalovaná tento nárok popírá, neboť žalobce nepředložil řádné vyúčtování této služby, tedy vůbec neprokázal to, že vůbec došlo ke vzniku této škody 8. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 9. Z žádosti o zadostiučinění soud zjistil, že žalobce dne 14.8.2019 uplatnil u žalované náhradu za nemajetkové újmu způsobenou neoprávněným zadržením řidičského průkazu v částce 484 000 Kč, kdy požaduje 1 000 Kč za každý den, kdy nemohl řídit motorové vozidlo, tedy od 16.3.2018 do 22.7.2019. 10. Z přípisu žalované ze dne 22.4.2020 soud zjistil, že tato uplatněný nárok žalobce zcela odmítla. 11. Z potvrzení o zadržení řidičského průkazu ze dne 16.3.2018 a z rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu ze dne 5.4.2018 [stát. instituce] vyplynulo, že dne 16.3.2018 byl žalobci zadržen ŘP. 12. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 4.12.2018 bylo opětovně rozhodnuto o zadržení řidičského oprávnění žalobce. 13. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 27.2.2019 bylo zjištěno, že bylo opětovně rozhodnuto o zadržení řidičského oprávnění žalobce. 14. Z odvolání ze dne 15.3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce proti uvedenému rozhodnutí odvolání. 15. Z rozhodnutí odvolacího orgánu [anonymizována dvě