ECLI: ECLI:CZ:OSPH01:2022:22.C.185.2021.1 Datum: 2022-06-08 Předmět: o zaplacení 100 959,07 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ z. č. 82/1998 Sb.", "§ 254 z. č. 280/2009 Sb."] ["daňová exekuce""majetková újma""peněžité plnění""ušlý zisk"]
O co šlo: o zaplacení 100 959,07 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ z. č. 82/1998 Sb)
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13.5.2021 domáhá zaplacení částky 100 959,07 Kč, představující majetkovou újmu, v podobě ušlého zisku, která mu byla způsobena vydáním nezákonného rozhodnutí v rámci daňového řízení vedeného před Finančním úřadem pro [územní celek] (dále též„ správce daně“)., Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem. Žalobce ve svém návrhu mimo jiné popsal průběh správního řízení a navazujících řízení soudních. V daném případě žalobce uhradil správci daně částku 558 746 Kč, a to na dani z přidané hodnoty za měsíc červenec 2017. Z důvodu omylu externího daňového poradce žalobce, byly tyto finanční prostředky připsány na daňový účet jiného subjektu, kdy byl mylně zadán variabilní symbol. Z tohoto důvodu byl na daňovém účtu žalobce evidován nedoplatek. Podáním ze dne 24.11.2014 a následně ze dne 19.12.2017 žalobce správce daně požádal o zaevidování této platby na jeho daňový účet. Vzhledem k tomu, že na daňovém účtu společnosti, kam byly finanční prostředky žalobce mylně připsány, nevykazoval přeplatek, vydal správce daně dne 12.12.2017 potvrzení o došlé platbě na účet třetího subjektu a tyto prostředky byly použity na úhradu jeho nedoplatku na DPH. Dne 14.12.2017 podal žalobce proti tomuto potvrzení námitky, které byly dne 18.1.2018 zamítnuty. Dne 14.2.2018 podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně, kdy bylo rozhodnutí o námitkách zrušeno. Dne 30.5.2019 bylo námitce vyhověno a platba 558 746 Kč byla převedena na daňový účet žalobce. Dne 16.1.20108 žalobce uhradil, s ohledem na v mezidobý vydaný exekuční příkaz z důvodu nedoplatku na DPH, částku ve výši 492 253 Kč. Žalobce byl tady, v souvislosti s pochybení správního orgánu, nucen uhradit dvakrát DPH za měsíc červenec 2017, v důsledku čehož mu vznikla škoda v podobě ušlého zisku představovaného úrokem z prodlení z částky 492 253 Kč za dobu od 19.1.2018 do 30.5.2019. Po tuto dobu žalobce nemohl s těmito prostředky nakládat, pročež mu ušel možný výnos. Při vyčíslení výše škody použil žalobce ustanovení § 254 daňového řádu, tedy vyčíslil nárok na ušlý zisk jako dvojnásobek zákonného úroku z prodlení. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného přípisem ze dne 14.9.2020. Žalobce spolu s požadovanou částkou žádá zaplacení i zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 4.2.2021.
2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaný zejména uvedl, že namítá nedostatek příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody na straně žalobce. K tomu žalovaný podotýká, že primární příčinou bylo pochybení daňového poradce žalobce, který uvedl chybný variabilní symbol, pročež byla platba připsána na daňový účet jiného subjektu. Žalovaný dále rozporoval způsob, jaký došel žalobce k určení výše požadované částky, kdy je na něm, aby tvrdil vznik ušlého zisku a zcela vyloučil použití analogie s ustanovením § 254 daňového řádu. Žalovaný proto navrhl celou žalobu zamítnout.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:
4. Z námitek podle § 159 daňového řádu k potvrzení o došlé platbě soud zjisti, že byly dne 24.11.2017 podány u správce daně, s tím že bylo žádáno, aby bylo zrušeno potvrzení o došlé platbě a došlo k přiřazení této platby k daňovému účtu žalobce.
5. Dne 24.11.2017 pak žalobce podal ke správci daně žádost o řádné přiřazení platby.
6. Dne 12.12.2017 vystavil správce daně potvrzení o došlé platbě, kde uvedl, že žádosti nelze vyhovět, neboť došlé platby, které byly připsány na daňový účet jiného subjektu, byly použity na úhradu nedoplatku na dani tohoto subjektu.
7. Dne 18.1.2018 pak bylo správcem daně rozhodnuto o zamítnutí námitek. Dne 14.2.2018 pak žalobce podal námitky proti postupu správce daně
8. Dne 4.5.2018 bylo o těchto námitkách rozhodnuto, s tím že byly zamítnuty.
9. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2019 č.j.: [spisová značka] [anonymizována dvě slova] bylo rozhodnutí správce daně ze dne 18.1.2018 zrušeno. Následně bylo správcem daně nově rozhodnuto o námitkách, a to dne 30.5.2019, kdy tento rozhodl, že námitce se vyhovuje a částka 558 746 Kč se převádí na daňový účet žalobce.
10. Dne 12.1.2018 vydal správce daně exekuční příkaz proti žalobci, neboť u něj evidoval neuhrazenou daň za měsíc červenec 2017.
11. Dne 17.1.2018 bylo pak správcem daně rozhodnuto zastavení daňové exekuce.
12. Žalobce uplatnil nárok u žalovaného přípisem ze dne 14.9.2020, na což reagoval žalovaný přípisem ze dne 3.2.2021.
13. Na základě provedeného dokazování tak bylo mimo jiné soudem zjištěna existence nezákonného rozhodnutí Finančního úřadu pro [územní celek], a to konkrétně rozhodnutí o námitce [číslo jednací] ze dne 18. 1. 2018, které bylo posléze Krajským soudem v Brně zrušeno.
14. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud dále vyšel zejména z nesporných tvrzení účastníků. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.
15. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.
16. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
17. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.
18. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
19. Podle § 30 zákona o odpov. za škodu náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.
20. Podle § 254 odst. 1 a 2, zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Tento úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy. V případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1 ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav.
21. Dojde-li ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí, má poškozený právo na náhradu škody spočívající v ušlém zisku. Soud tedy konstatuje, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 100.959,07 Kč, spočívající v ušlém zisku, která mu byla způsobena jako následek nezákonného rozhodnutí Finančního úřadu pro [územní celek], a to konkrétně rozhodnutí o námitce [číslo jednací] ze dne 18. 1. 2018, které bylo posléze Krajským soudem v Brně zrušeno. Zmíněný ušlý zisk představují úroky z částky ve výši 492.253 Kč, kterou byl žalobce nucen vynaložit z důvodu výše uvedeného nezákonného rozhodnutí, a to za dobu od 19.1.2018 do 30.5.2019.
22. V dané věci soud dospěl k závěru, že podmínka nezákonného rozhodnutí je splněna, neboť v rámci daňového řízení bylo vydáno rozhodnutí, která byla následně zrušena. V důsledku toho pak byla zrušena i daňová exekuce na základě, které žalobce uhradil částku 492 253 Kč, z níž se i domáhá uhrazení ušlého zisku. Soud se tedy zejména zabýval oprávněností nároku žalobce, kdy žalovaný namítal, že jednak není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody a jednak sporoval způsob výpočtu požadované částky. K tomu soud uvádí, že částka 492 253 Kč b
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.