22 C 206/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení původně částky 18 996,06 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného úvěru Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 3 411 Kč. Splastnost první splátky nastala dne [datum]. Z důvodu nehrazení došlo ke dni [datum] ke zesplatnění zbývající části úvěru a jeho příslušenství. Dne [datum], tedy po podání žaloby došlo ze strany žalovaného k uhrazení dlužné jistiny, tedy částky 18 966,06 Kč, kdy žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, nadále však trval na uhrazení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 1 468,15 Kč. V rozsahu tohoto zpětvzetí pak bylo řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] částečně zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce pak požaduje zákonný úrok ode dne podání žaloby do dne uhrazení dlužné jistiny 2. Žalovaný se k celé věci vyjádřil přípisem ze dne [datum], kdy navrhl, aby byl celý nárok zamítnut, neboť nebyl informován o zesplatnění nároku a zároveň mu nebyla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dále uvedl, že poslední tři splátky nemohl zaplatit v důsledku zdravotních obtíží, nutnosti hradit léky a nastalé situaci v souvislosti s onemocněním covid. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne [datum], k němuž byl řádně obeslán dne [datum], nedostavil. Soud tak konstatoval postup podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného. 5. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 52 000,00 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 411 Kč. Na základě předmětné úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. S ohledem na to, že žalovaný řádně neplnil předmětnou smlouvu, byl zbytek dlužné částky ke dni [datum] zesplatněn. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Dne [datum] pak ze strany žalovaného došlo k úhradě dlužné jistiny ve výši 18 996,06 Kč. 7. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé. 8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dlužnou jistinu uhradil. Soud se tedy již zabýval nárokem na náhradu příslušenství žalované částky, představované zákonným úrokem z prodlení. Soud učinil závěr, že žalobce má nárok na zákonný úrok z prodlení, který je požadován ode dne podání žaloby do uhrazení dlužné částky. Žalobce má tedy nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, kdy toto právo na zaplacení tohoto nároku vyplývá z ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, soud posoudil podanou žalobu, za důvodnou a rozhodl tedy tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, a to s ohledem na skutečnost, že jednak vzal svůj důvodně podaný návrh ve věci v důsledku chování žalovaného, který žalovanou povinnost částečně splnili až po podání tohoto návrhu, částečně zpět, a ve zbytku byl žalobce ve sporu úspěšný, přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 825 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 996,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, návrh ve věci samé, výzva k plnění před podáním žaloby) a) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon po změně tarifní hodnoty dne [datum] na částku 1 468,15 Kč (účast na jednání dne [datum]) uvedený v § 11 odst. 1 a.t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 500 Kč ve výši 525 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.