22 C 87/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 22.2.2021 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 70 875 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. za nepřiměřeně dlouhé řízení. Tvrdil, že dne 23.8.2016 zahájil řízení před finančním arbitrem vedené pod sp.zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti pojistných smluv a vydání bezdůvodného obohacení. Nález byl vydán poté, co žalobce podal k finančnímu arbitrovi stížnost pro nečinnost, a to dne 20.9.2019. Proti tomuto nálezu byly podány námitky. O námitkách bylo rozhodnuto dne 6.4.2020. Řízení tak trvalo více než 43 měsíců, za což žalobce požaduje odškodnění ve výši 70 875 Kč. Žalovaný sice konstatoval existenci nesprávného úředního postupu a omluvil se, to však není dle žalobce dostatečné. Žalobce vyčíslil svůj požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy na základní částku 42 750 Kč (ze základu 15 000 Kč za rok řízení), kterou dále navýšila o 40%, na částku 70 875 Kč pro neprodloužení lhůty arbitrem pro vydání nálezu (o 10%), neprodloužení lhůty arbitrem pro vydání rozhodnutí o námitkách (o 10%), pro neodůvodněné průtahy (o 10%) a skutečnost, že se aktivně průtahům bránil (o 10%). 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 1. 7. 2021, ve kterém uvedl, že s žalobním požadavkem nesouhlasí; ke své obraně namítl, že tvzená délka řízení v trvání 43 měsíců je možno považovat za nepřiměřenou, nicméně zároveň uvedl, že v daném případě je dostačující konstatování porušení práva žalovaným a omluva. Toto žalovaný ostatně již učinil v reakci na uplatnění práva žalobcem. Zároveň žalovaný ještě namítl, že na celkové délce řízení se do jisté míry podílel sám žalobce, když opakovaně žádal o prodloužení lhůty k doplnění návrhu a předložení požadovaných dokumentů, které předložil až dne 2.4.2019. Žalovaný uzavřel, že dle rozhodovací praxe městského soudu v Praze, lze za přiměřenou považovat dobu trvání řízení v délce 24 měsíců, kdy předmětné řízení tuto dobu překročilo o 19 měsíců a žalobce svým jednáním zapříčinil prodloužení řízení o 20 měsíců. Žalovaný pak v neposlední řadě uvedl, že navýšení požadovaná žalobcem jsou irelevantní, kdy první tři jím uvedená kritéria, nejsou důvodem pro navýšení. Žalovaný naopak navrhl požadovanou částku odškodnění ponížit, a to z důvodu složitosti věci minimálně o 60 % a dále z důvodu jednání žalobce, které vedlo k prodloužení řízení o dalších 30%. Vzhledem k tomu, že žalovaný již konstatoval porušení práva a žalobci se omluvil, má za to, že je na místě podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 3. Mezi účastníky řízení není sporné, že řízení před finančním arbitrem, které bylo dne 23.8.2016 zahájeno pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] trvalo do 6.4.2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách a dále pak, že [stát. instituce] vyrozuměním ze dne 17.2.2020 zamítlo žádost žalobce o odškodnění újmy, avšak konstatovalo nesprávný úřední postup. Mezi stranami je však sporné, zda samotné konstatování nesprávného úředního postupu je postačující formou zadostiučinění či nikoliv. 4. Soud v řízení provedl k důkazu následující listinné důkazy: návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 23.8.2016 se žalobce domáhal určení neplatnosti smluv investičního životního pojištění [číslo] vydání bezdůvodného obohacení v celkové částce 142 100 Kč. Oznámením o zahájení řízení a výzvou k odstranění nedostatků návrhu ze dne 28.11.2016, 17.2.2017, bylo žalobci a oznámením ze dne 15.9.2017 [právnická osoba], sděleno, že dne 23.8.2016 bylo zahájeno řízení před finančním arbitrem mezi žalobcem a [právnická osoba] Součástí oznámení byla též výzva žalobci k odstranění nedostatků návrhu. Podáním žalobce ze dne 23.2.2017 a 19.5.2017 jeho právní zástupce doplnil návrh dle výzvy finančního arbitra. Z Oznámení o převzetí právního zastoupení a žádost o prodloužení lhůty k podání vyjádření ze dne 3.10.2017 vyplývá, že instituce [právnická osoba] požádala o prodloužení lhůty k vyjádření k návrhu žalobce, kterému bylo Sdělením o prodloužení lhůty ze dne 5.10.2017 a 18.10.2017 vyhověno, a to do 18.10.2017 resp. do 2.11.2017 [právnická osoba] se ve věci vyjádřila podáním ze dne 24.10.2017 a následujícího dne 25.10.2017 dodala osobně potřebné podklady. Výzvou ze dne 17.7.2018 byl žalobce vyzván k předložení podkladů. Oba účastníci byli téhož dne vyzvání k seznámení se s předloženými podklady. Žalobce doplnil některá tvrzení a podklady přípisem ze dne 1.8.2018 a přípisem ze dne 28.8.2018 požádal o zaslání spisové dokumentace. Zástupce instituce se s podklady seznámil dne 3.9.2018 a dne 11.9.2018 byla spisová dokumentace odeslána žalobci. Žalobce se vyjádřil přípisem ze dne 1.10.2018. Finanční arbitr oznamoval prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí dne 30.10.2018, 16.11.2018 a 20.12.2018, kdy následně přípisem ze dne 17.1.2019 vyzval oba účastníky k předložení potřebných dokladů. [právnická osoba] podklady předložila dne 23.1.2019 a žalobce dne 4.2.2019 požádal o prodloužení lhůty. Lhůta byla prodloužena do 19.2.2019 a žalobce předložil dokumentaci dne 2.4.2019. Dne 21.8.2019 zaslal žalobce finančnímu arbitrovi výzvu k opatření proti nečinnosti a dne 20.9.2019 byl vydán nalez. Dne 3.10.2019 podala instituce námitky a 4.10.2019 je podal žalobce. 9.10.2019 se žalobce vyjádřil k námitkám instituce a dne 11.10.2019 se vyjádřila naopak instituce. Dne 5.11.2019 byli oba účastníci vyzváni k předložení dokumentů. [právnická osoba] tyto předložila dne 18.11.2019, o čemž byl informován žalobce přípisem ze dne 27.11.2019. Dne 6.4.2020 bylo pak rozhodnuto o námitkách. 5. Z výzvy ze dne 9.9.2020 adresované [stát. instituce] soud zjistil, že žalobce se na [anonymizováno] obrátil s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo]. Žalobce kompenzaci vyčíslil na částku 70 875 Kč. Dopisem ze dne 17.2.2021, který adresovalo [stát. instituce] žalobci (jeho právnímu zástupci), [anonymizováno] konstatovalo porušení práva a vyslovilo omluvu za nesprávný úřední postup finančního arbitra. 6. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. 7. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování, soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování neprováděl. 8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 9. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 10. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk.:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 11. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ <i>(2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.</i> <i>(3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k</i> a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 12. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnost