23 C 188/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [číslo] [rok] domáhal, aby soud uložil povinnost žalované uhradit jí částku 25.187,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 25.187,50 Kč od [číslo] 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku jako náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným před finančním arbitrem pod spisovou značkou [spisová značka] [číslo] [rok]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], zapsaný v obchodním rejstříku [ulice] komory [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], datum zápisu [anonymizována dvě slova] [číslo], číslo zápisu [číslo] jednající prostřednictvím [anonymizována tři slova] [anonymizováno], pobočka pro Českou republiku, [IČO], se sídlem [adresa], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] (dále jen„ instituce“) bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] [rok]. Žalobce, jakož i instituce, podali proti Nálezu námitky. Tyto námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] zamítl. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy 18 měsíců. Žalovaný je v souladu s § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., příslušný k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (dále jen„ Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl přijat zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (dále jen„ ZFA“), kterým byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky. Dle ust. § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ Žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, zejména pojistné smlouvy, příslušné pojistné podmínky, jakož i výzvu Instituci. Jak vyplývá z později vydaného nálezu, svůj závěr o neplatnosti pojistné smlouvy finanční arbitr opírá právě a jen o pojistné smlouvy a příslušné pojistné podmínky. Žalobce tedy důvodně očekával, že finanční arbitr rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí prodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená. Dle názoru žalobce začala finančnímu arbitrovi běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. den následující po doručení návrhu na zahájení řízení. Na uvedeném závěru dle žalobce nemůže nic změnit ani skutečnost, že finanční arbitr vyzval žalobce dne [datum rozhodnutí] výzvou č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] k odstranění vad návrhu, když výzva finančního arbitra fakticky žádné vady návrhu, které by bránily jeho projednání, nedetekovala. Formulářovou výzvu, standardně používanou finančním arbitrem ve sporech spotřebitelů proti Instituci, tak není možné kvalifikovat jako výzvu k odstranění nedostatků návrhu ve smyslu § 10 odst. 3 ZFA, ale pouze jako výzvu dle § 12 odst. 5 ZFA, která vede pouze k doplnění informací k řízení. Žalobce uzavírá, že ze spisu [spisová značka] [číslo] [rok] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v přiměřené lhůtě a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Proti nálezu podal jak žalobce, tak Instituce, námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl rovněž po uplynutí zákonné lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu § 16 odst. 2 ZFA, který mu ukládá rozhodnout o námitkách do 30-ti dnů od jejich doručení finančnímu arbitrovi. Námitky účastníků řízení byly finančnímu arbitrovi doručeny dne [datum] a dne [datum]. Finanční arbitr tak měl rozhodnout nejpozději do [datum] ([datum] byla neděle). Finanční arbitr však v uvedené lhůtě nerozhodl a ani neprodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr až dne [datum]. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem. Žalobce vyzval žalovaného dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem„ Vyrozumění o vyřízení - Žádost o náhradu škody“ ze dne [datum], doručeným právnímu zástupci žalobce téhož dne, v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2019„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání a v tomto řízení lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení.“ V souladu se závěry rozsudku Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 ze dne 9. 9. 2020 (bod 28), aprobovaného Ústavní soudem v usnesení sp. zn. III. ÚS 3234/20, lze konstatovat, že namítanou délku řízení v délce 18 měsíců je možné považovat za přiměřenou.“ S tímto závěrem žalobce nesouhlasil. Rozsudek Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 ze dne 9. 9. 2020 (bod 28), aprobovaného Ústavním soudem v usnesení sp. zn. III. ÚS 3234/20. K tomuto žalobce v první řadě uvádí, že předmětné rozhodnutí Ústavního soudu bylo nemeritorním rozhodnutím o odmítnutí ústavní stížnosti, kdy v odůvodnění bylo uvedeno, že:„ Úkolem zdejšího soudu přitom není a ani nemůže být přehodnocovat skutkové a právní závěry, ke kterým dospěje obecný soud.“ Dále žalobce odkazuje na rozhodnutí Městského soudu pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 16 Co 402/2020 a 29 Co 417/2020, která zcela aprobují výše uvedený právní názor žalobce, přičemž poslední uvedené rozhodnutí polemizuje s rozhodnutím, na které se odvolával žalovaný v rámci svého vyjádření k předžalobní výzvě, a to zejména s ohledem na skutečnost, že rozsudek Městského soudu čj. 63 Co 213/2020-96 zcela ignoruje příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně dané problematiky. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a celková doba řízení tak dosáhla nepřiměřené délky, v důsledku které finanční arbitr udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení, které žalobce před finančním arbitrem zahájil, se týkalo smluv investičního životního pojištění, které žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti svých smluv životního pojištění a obával se, že by o investované peníze mohl přijít. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra, a ne na obecný soud. Žalobce se nečinnosti finančního arbitra v řízení o nálezu aktivně bránil, když finančního arbitra vyzval k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu. Předmět řízení v podobě vydání finančního plnění ve výši 165.000 Kč nelze považovat za zanedbatelný předmět řízení a je tady na místě přiznat žalobci odškodnění peněžité. Dále žalobce zdůraznil, že finanční arbitr je pro rozhodování sporů z životního pojištění specializovaným orgánem a z pohledu jeho specializace nebylo řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] složitým případem. Ostatně složitost případu nekonstatoval ani finanční arbitr, ačkoliv zákon mu umožňuje u slo