25 C 170/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 1. 3. 2021 domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení, a to na základě nezaplaceného jízdného žalovaným. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 10. 12. 2020 nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, konkrétně [anonymizována tři slova], čímž s žalobkyní uzavřel smlouvu o přepravě osob, aniž by však zaplatil stanovené jízdné, resp. aniž by se prokázal jízdním dokladem, který by zaplacení jízdného osvědčoval, což žalobkyně zjistila kontrolou na místě provedenou pověřeným kontrolorem. Kontrola byla zaevidována v Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 12. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení jízdného spolu s přirážkou k jízdnému dle platných právních předpisů, celkem ve výši 1 524 Kč. 2. Žalovaný se ve věci se nijak nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas (žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jež byla obsažena v usnesení zdejšího soudu č. j. 25 C 170/2021-47 ze dne 8. 6. 2022)). 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 12. 2020, smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] platných od 1. 8. 2021, tarifu [anonymizována tři slova] platného od 1. 8. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 12. 2. 2021, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Žalovaný dne 10. 12. 2020 vstoupil do přepravního prostoru [anonymizována tři slova] provozovaného žalobkyní. Při následné přepravní kontrole se neprokázal jízdním dokladem, který by osvědčoval zaplacení stanoveného jízdného dle platného tarifu ve výši 24 Kč. Zápis o provedení přepravní kontroly podepsal a převzal. Žalovanou částku do dnešního dne však, ani přes výzvu žalobkyně ze dne 12. 2. 2021 k jejímu zaplacení, neuhradil. 6. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoba dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 37 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 8. Dle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, resp. § 37 odst. 6 zákona o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. 9. Dle smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] platných od 1. 8. 2021 činí výše přirážky 1 500 Kč a je tedy v souladu s výše uvedeným ustanovením. 10. Nárok uplatněný žalobou soud shledal zcela po právu, neboť jelikož se žalovaný, jak vyplynulo z listinných důkazů předložených žalobkyní, neprokázal platným přepravním dokladem, který by osvědčoval zaplacení jízdného ve výši 24 Kč, byl povinen uhradit i přirážku (smluvní pokutu) k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se při přepravní kontrole sice prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky v celkové výši 1 524 Kč, ale do dnešního dne jízdné a přirážku neuhradil, ačkoliv k tomu byl podle výše citovaných zákonných ustanovení povinen. Za situace, kdy žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobkyni žalovanou částku zaplatil, soud žalobě vyhověl, a to v celém rozsahu, když i požadavek žalobkyně na příslušenství k žalované částce, který má oporu v § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., shledal oprávněním vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné včetně přirážky dobrovolně nezaplatil, v důsledku čehož se dostal do prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.