25 C 171/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou 9. 6. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení shora uvedené částky na základě smlouvy o zápůjčce, kterou mezi sebou uzavřeli dne 20. 12. 2018. Na základě předmětné smlouvy zapůjčená částka ve výši 80 000 EUR byla splatná 20. 12. 2019 vč. fixního smluvního úroku. Pro případ prodlení byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,01% z dlužné částky za každý kalendářní den prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejprve výzvou k plnění ze dne 17. 3. 2021, která byla žalovanému doručena dne 18. 3. 2021. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 1. 4. 2021. Žalovaný nijak nereagoval na zaslanou výzvu, pouze e-mailem přislíbil, že do dne 20. 4. 2021 přijde s návrhem řešení, ale k tomu nedošlo. Proto žalobkyně 27. 4. 2021 poslala žalovanému předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 6. 5. 2021. Ke dni podání žaloby ani ke dni rozhodování soudu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný učinil nesporným, že předmětnou částku převzal a že podepsal smlouvu o zápůjčce. Tvrdil ale jiné okolnosti, za kterých měla být smlouva o zápůjčce uzavřena s tím, že žalobkyně chtěla podnikat v České republice, nabídla mu obchodní partnerství a že vstoupí do jeho projektu [anonymizováno]. Tvrdil další podrobnosti ohledně dalších společností, které spolu zakládali se žalobkyní, ohledně společnosti T [anonymizována dvě slova], kterou s žalobkyní založili a byli oba jejími jednateli. Platba byla odsouvána až do prosince 2018, tehdy mu byla předložena k podpisu smlouva o zápůjčce z důvodu požadavku ruské banky k prokázání platebního titulu k uskutečnění převodu částky na účet žalovaného. Mělo se jednat jen o formalitu pro realizaci platby. V průběhu dalších tří měsíců žalobkyně rozhodla o ukončení spolupráce na projektu a zlikvidování nově založené společnosti, čímž mu znemožnila další vývoj projektu, protože se ocitl bez prostředků. Uvedl, že uplatňování nároku ze smlouvy ho velmi překvapilo, protože si žalobkyně musí být vědoma, že není schopen tuto sumu zaplatit. To, že společnost byla zlikvidována, ho připravilo o možnost půjčku, která měla být investicí, splatit. Tvrdil, že částku 80 000 EUR, která mu byla zaslána na účet, přeposlal na účet pojišťovny [ulice] vzájemná pojišťovna, která se měla stát pojistitelem produktu, jako kompenzaci. 3. Soud provedl důkaz výpisy z Obchodního rejstříku pro [právnická osoba], [právnická osoba] Před soudem účastníci učinili nesporným, že částku 80 000 EUR žalobkyně žalovanému zaslala prostřednictvím účtu, učinili nesporným, že předmětná smlouva o zápůjčce uzavřena byla a je žalovaným také podepsána. 4. Ani k výzvě soudu žalovaný nedoložil své majetkové poměry. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Vzhledem k tomu, že všechny okolnosti předání a důvod převzetí peněz byly mezi účastníky nesporné, soud žalobě zcela vyhověl. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že tvrzení uvedená žalobkyní v žalobním návrhu a doplňujícím vyjádření – replice se shodují. Pokud žalovaný namítá, že vše bylo jinak, nekoresponduje to s obsahem smlouvy o zápůjčce, respektive není zřejmé, z čeho by se dala dovodit jakákoliv odpovědnost žalobkyně za to, že peníze nebyly vráceny. Žalovaný učinil nesporným veškeré okolnosti, které souvisely se zápůjčkou peněz. V podstatě se bránil pouze tak, že nemá finanční prostředky na to, aby peníze vrátil. Proč je vracel pojišťovně nebylo uvedeno, ale vzhledem k tomu, že i toto prochází obsahem smlouvy o zápůjčce jako účel platby, dá se dovodit, že toto se zakládá na pravdě. To, že byla zlikvidována společnost, kterou žalobkyně s žalovaným založili, bylo rovněž prokázáno výpisem z Obchodního rejstříku, vzhledem k tomu, že žalovaný byl zapsaný jako likvidátor, musel se na tom aktivně podílet on. 6. Vzhledem k tomu, že soud ukládal povinnost plnění, měla by podle § 160 odst. 1 o. s. ř. být povinnost splnit ji do tří dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedoložil své majetkové poměry, jak ho soud vyzval, a vzhledem k výši požadované částky, soud rozhodl o povinnosti k plnění ve lhůtě delší, a to dvou měsíců, aby si žalovaný byl schopen situaci vyřešit, buď půjčkou, nebo jinou formou. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla věci zcela úspěšná, náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení jednak za zaplacený soudní poplatek 101 840 Kč, a jednak za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 5 úkonů po 9.140 Kč dle § 7 b. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 5x paušální náhrada nákladů dle stejné vyhlášky a 21% DPH ve výši 9.912 Kč, celkem 57.112 Kč.