25 C 239/2020-55 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 7. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od 10. 6. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení, a to na základě nezaplaceného jízdného žalovanou. 2. Konkrétně žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná dne 9. 6. 2020 nastoupila do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, konkrétně [anonymizována tři slova], čímž s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob, aniž by však zaplatila stanovené jízdné, resp. aniž by se prokázala jízdním dokladem, který by zaplacení osvědčoval, což žalobkyně zjistila kontrolou na místě provedenou pověřeným kontrolorem. Kontrola byla zaevidována v Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 9. 6. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému dle platných právních předpisů. 3. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, a to tak, že žalobu v celém rozsahu neuznává, neboť se v předmětnou dobu již nemohla prokázat dokladem, ve kterém byla uvedena již neplatná adresa a doklad navíc neobsahoval podobenku. Navrhuje proto žalobu zamítnout. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 9. 6. 2020, smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] platných od 1. 8. 2018, tarifu [anonymizována tři slova] platného od 1. 8. 2018, předžalobní upomínky ze dne 25. 8. 2020 a vyjádření Ministerstva vnitra ČR ze dne 24. 5. 2022, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalovaná dne 9. 6. 2020 nastoupila do [anonymizována tři slova] provozovaného žalobkyní. Při následné přepravní kontrole se neprokázala jízdním dokladem, který by osvědčoval zaplacení stanoveného jízdného dle platného tarifu, žalobkyně po ní z tohoto důvodu požaduje uhrazení stanoveného jízdného spolu s přirážkou k jízdnému (smluvní pokutou). Žalovaná do dnešního dne jízdné ve výši 24 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč neuhradila. 6. Před podáním žaloby žalobkyně učinila poslední pokus o smírné vyřešení sporu, a to předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2020 sepsanou právním zástupcem žalobkyně. 7. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o přepravě osoba dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 37 odst. 4 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem a neprokáže-li se, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 9. Dle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě, resp. § 37 odst. 6 zákona o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. 10. Dle smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] platných od 1. 8. 2018 činí výše přirážky 1 500 Kč a je tedy v souladu s výše uvedenými ustanoveními. 11. Neboť se žalovaná sice prokázala osobním dokladem a sdělila osobní údaje potřebné na vymáhání, ale do dnešního dne jízdné a přirážku neuhradila, vyhověl soud žalobkyni v celém rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Námitku žalované posoudil jako nedůvodnou, neboť adresa uvedená v předloženém dokladu byla poslední adresou, kterou žalovaná nahlásila jako místo pobytu v České republice. Žádnou novou adresu žalovaná nenahlásila. Doklad byl navíc dle Ministerstva vnitra ČR evidován k osobě žalované, soud tak neměl o údajích obsažených v zápisu o přepravní kontrole pochyb. 13. Při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v žalobě a žalovaná ve vyjádření ze dne 4. 8. 2022. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 16. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 17. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.