25 C 69/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 9. 2. 2021 domáhala zaplacení částky 11 500 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení z částky 11 500 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 6,41 % z částky 11 500 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení, a to na základě podnájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. 2. Konkrétně se jedná o podnájemní smlouvu ze dne 5. 7. 2019, jejímž předmětem byl podnájem jednoho pokoje v bytě [číslo] na adrese [adresa]. 3. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce měl ke dni uzavření smlouvy složit žalované jistotu ve výši 11 500 Kč. Po ukončení podnájmu a předání pokoje zpět žalované dne 31. 7. 2020 měla žalovaná do 30 dnů vrátit složenou jistotu žalobci. Žalovaná však jistotu nevrátila, což měla odůvodnit špatnou finanční situací způsobenou epidemií Covid-19. 4. Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 3. 8. 2021, proti kterému žalovaná podala dne 19. 8. 2021 odpor s odůvodněním, že složenou jistotu odmítla vrátit na základě poškození vybavení pronajatého pokoje žalobcem a nutnosti nadměrného úklidu nad rámec standardního rámce úklidu. Dále tvrdí, že náklady na opravu či náhradu vybavení byly vyšší než kauce. 5. K jednání nařízenému na den 21. 3. 2022 se dostavila právní zástupkyně žalobce, žalovaná se přes poučení nedostavila, ani nesdělila důvod, jaký jí v tom bránil. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména žalobního návrhu, odporu žalované, výpisu z obchodního rejstříku žalované, podnájemní smlouvy, faktury za překlad, e-mailové korespondence, dokladu o předání jistoty, výpisu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR, předžalobní výzvy a 4ks fotografií soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Žalobce dne 5. 7. 2019 uzavřel s žalovanou podnájemní smlouvu, jejímž předmětem byl podnájem místnosti bytu [číslo] na adrese [adresa]. Jistota za poskytnutí předmětu podnájmu činila 11 500 Kč, kterou žalobce složil v den uzavření smlouvy. Po ukončení podnájmu dohodou ke dni 31. 7. 2020 žalobce požadoval vrácení složené jistoty v 30denní lhůtě. Byť žalovaná předmět podnájmu převzala a ke stavu vrácení neměla připomínek (dle e-mailové komunikace sdělením„ all good“ – anglicky pro„ všechno v pořádku“), složenou jistotu do dnešního dne nevrátila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 18. 1. 2021. 8. Dle § 2254 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. 9. Dle § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. 10. Dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Neboť žalobce složil u žalované v den podpisu podnájemní smlouvy peněžitou jistotu ve výši 11 500 Kč, byla žalovaná povinna po ukončení podnájmu jistotu vrátit spolu s úrokem. Tvrzení žalované, že žalobce poškodil předmět podnájmu a že bylo nezbytné vynaložit určité prostředky pro nestandardní úklid pokoje, by mohly být validním tvrzením a důvodem pro započtení nákladů vůči složené jistotě, žalovaná však jejich výši nijak nespecifikovala a především neprokázala. Pouze obecně konstatovala, že jistotu započetla vůči blíže neurčeným nákladům. Tento argument navíc poprvé zazněl až během soudního řízení, žalobci dříve oznámen nebyl, a to navíc přes převzetí předmětu pronájmu žalovanou s výše uvedeným potvrzením„ all good“. Naopak žalobci žalovaná sdělila, že mu nemůže vyplatit jistotu, resp. nikoli v plné výši, a to z důvodu špatné ekonomické situace žalované způsobené epidemií Covid-19. Nabídla mu zároveň kompenzaci ve výši 5 000 Kč. Pokud tak žalovaná v e-mailové komunikaci tvrdila, že její platební schopnosti umožňují vyplatit žalobci pouze 5 000 Kč a nyní bez bližšího vysvětlení uvádí, že náklady na opravu a úklid pokoje po žalobci převýšily i samotnou jistotu a nic vracet nemusí, soud zde spatřuje protichůdnost argumentů a považuje je za zcela účelové. 12. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní, když tvrdila, že byla oprávněna si své náklady započíst vůči jistotě žalobce a soud tak nenalezl jediný důvod, který by opodstatňoval nevrácení složené jistoty v plné výši, spolu s patřičným úrokem. 13. Soud dle § 2254 odst. 2 o. z. přiznal žalobci právo na úrok ve výši 6,41 %, který odpovídá úrokové sazbě korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR ke dni 30. 6. 2019. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat žalobní tvrzení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 448,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč a dále částka 4 800 Kč za přeložení listin (e-mailové komunikace a podnájemní smlouvy) z anglického jazyka soudním překladatelem. 17. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 18. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).