26 C 269/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Návrhem ze dne 30. 8. 2021, soudu došlým dne 30. 8. 2021, se žalobkyně domáhala snížení výživného, stanovené žalobkyni naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2020, č. j. 33 Nc 19/2019-124 ve výši 1 000 Kč, vůči zletilému synovi [celé jméno žalovaného] z důvodu, že žalobkyni (matce zletilého syna) se dlouhodobě nedaří najít pracovní místo, je od 30. 12. 2019 hlášena v evidenci Úřadu práce s tím, že hledání práce jí podstatně ztěžuje zápis v rejstříku trestů, vyšší věk a opakovaná hospitalizace z důvodu zhoršení zdravotního a duševního stavu. Žalobkyně dále uvedla, že od února roku 2021 nemá žádný příjem, žije z prostředků, které jí poskytnou její přátelé. Do února roku 2021 pobírá příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně, nyní pobírá příspěvek ve výši 2 490 Kč. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně požaduje snížení výživného na částku ve výši 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně uvedla, že k příspěvku pobírá i stravenky v hodnotě 900 Kč měsíčně. 2. Žalovaný uvedl, že s návrhem žalobkyně nesouhlasí, neboť žalobkyně na výživném dosud nezaplatila ničeho. Žalovaný sdělil, že studuje ve třetím ročníku Středního odborného učiliště [ulice a číslo], [obec a číslo], obor automechanik. Výživné ve výši 1 000 Kč je minimem pro 19letého studenta. 3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění: 4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2020 č. j. 33 Nc 19/2019-124, které nabylo právní moci dne 12. 11. 2020, bylo prokázáno, že byly nezletilé děti [celé jméno žalovaného], narozen 27. 9. 2002 a nezletilá [jméno] [příjmení], narozena 7. 11. 2006, svěřeny do péče otce, kdy současně matce byla uložena povinnost platit na výživu (tehdy) nezletilého syna [jméno] částku ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dále bylo prokázáno, že majetkové poměry rodičů byly následující: Otec bydlel ve vlastním bytě 2+1, měl ještě chalupu v jižních Čechách. Matka byla evidována na Úřadu práce ČR, o sociální dávky nežádala. Bydlela u pana [příjmení], kterému neplatila za bydlení ničeho. Matka nikde nepracovala,, k otázce zaměstnání měla velmi laxní přístup. Tvrdila, že je vyučená prodavačka a soudem bylo zjištěno, že by mohla ve svém oboru dosáhnout příjmu nejméně 17 000 Kč hrubého měsíčně. Pokud by pracovala jako nekvalifikovaná pracovnice v oblasti úklidu (vzhledem k tomu, že se léčí s poruchou přizpůsobení a smíšenou úzkostně depresivní poruchou a práci ve svém oboru by nemusela zvládat), tak i zde by měla zaměstnání s příjmem cca 17 000 Kč měsíčně hrubého. Žalovaný v té době byl již studentem středního odborného učiliště v oboru automechanik. 5. Dle potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2021 je žalovaný žákem třetího ročníku denního studia Středního odborného učiliště, [obec a číslo], [ulice a číslo]. 6. Ze zprávy Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že žalobkyně je vedena v databázi Úřadu práce ČR, krajské pobočky pro hl. m. Prahu jako uchazečka o zaměstnání na kontaktním pracovišti v [obec a číslo], v evidenci zaměstnanosti od 30. 12. 2019. Žalobkyně má pravidelně měsíčně nárok na vyplácenou dávku příspěvku na živobytí ve výši 1 590 Kč a 900 Kč, dále žalobkyně nepobírá podporu v nezaměstnanosti ani dávky státní sociální podpory. 7. Při jednání žalobkyně uvedla, že její situace je stále stejná jako při minulém rozhodování, pouze od února roku 2021 jí byla přiznána dávka ve výši 2 490 Kč, kterou dostává zčásti ve stravenkách a zčásti v hotovosti. Dále bylo zjištěno, že, oba rodiče (tj. i žalobkyně) mají vyživovací povinnost ke zletilému [jméno], který ještě studuje, a k nezletilé [jméno]. 8. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 9. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 11. Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 12. Dle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 13. Z výše uvedeného je patrné, že hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i k zletilým dětem. 14. V projednávaném případě soud rozhodoval o návrhu žalobkyně na snížení výživného, přičemž dospěl k závěru, že takovýto návrh není důvodný. O vyživovací povinnosti bylo soudem naposledy rozhodnuto v roce 2020, přičemž od této doby se změnily poměry jen na straně žalovaného, který obecně s vyšším věkem má samozřejmě i vyšší náklady na studium a živobytí. 15. Je třeba poukázat na to, že žalobkyně stanovené výživné neplatí, pracovní uplatnění si nehledá, žije pouze z příspěvku na živobytí. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se sice stále léčí s poruchou přizpůsobení a smíšenou úzkostně depresivní poruchou, nicméně její zdravotní stav jí nebrání v tom, aby si našla zaměstnání. Tento stav zde byl již v době, kdy bylo o výživném naposledy rozhodováno a na straně žalobkyně tak nedošlo k žádné změně poměrů v takové míře, aby bylo nutno přistoupit k úpravě výživného jeho snížením. Protože nebylo zjištěno, že by zde byla jakákoli okolnost, která by žalobkyni bránila ve výkonu pracovní činnosti a od poslední úpravy výživného jsou poměry žalobkyně stále stejné, soud návrh žalobkyně zamítl. 16. Důkazní návrh na vyžádání lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobkyně soud pro nadbytečnost zamítl, neboť těmito důkazy by nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti významné pro toto řízení 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému ovšem žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal.