26 C 43/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobo doručenou zdejšímu soudu dne 28.1.2022 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 3 139 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 5.3.2015 odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil, když za období od 7.5.2020 do 23.10.2020 neuhradil ve lhůtě splatnosti vyúčtování spotřeby elektřiny provedené fakturou ze dne 27.10.2020 [číslo] splatnou dne 13.11.2020 na částku 9 289 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 6 150 Kč, dosud neuhradil 3 199 Kč, na předžalobní výzvu k plnění nereagoval. 2. Předmětnou věc soud podle ust. § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. 3. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Pokud se týká závěru o skutkovém stavu, soud uzavírá, že v řízení bylo prokázané, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla dne 5.3.2015 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (ve znění dodatku ze dne 23.2.2019) do odběrného místa žalovaného [adresa žalovaného]. Za odebranou elektřinu vystavila žalobkyně žalovanému mimořádnou (konečnou) fakturu [číslo] ze dne 27. 10. 2020 a splatnou dne 13. 11. 2020 na částku 3 139 Kč, přičemž v uvedeném období žalovaný odebral elektřinu za 9 288,57 Kč a žalobkyně na tuto částku započetla zaplacené zálohy ve výši 6 150 Kč. Žalovanému tak vznikl nedoplatek ve výši 3 139 Kč, který neuhradil, na upomínku žalobkyně ze dne 21.10. 2021 nereagoval. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. č. 458/2000 Sb.“), zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z..“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen„ nař. vl. č. 351/2013 Sb.“). V předmětné smlouvě, kterou soud hodnotí jako smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu zák. č. 458/2000 Sb., se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do předmětného odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za to žalobkyni sjednanou cenu. V průběhu soudního řízení nebylo prokázané, že by žalovaný žalobkyni dlužnou částku uhradil, proto mu tato povinnost byla uložena ve výroku I. tohoto rozsudku. Povinnost žalovaného k plnění přitom vyplývá z ustanovení § 50 zák. č. 458/2000 Sb. Protože žalovaný žalobkyni řádně a včas neplnil, ocitl se v prodlení, a žalobkyni pak ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. a ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. náleží zákonný úrok z prodlení (8,25% ročně od 14.11.2020 do zaplacení z částky 3 139 Kč). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého má nárok na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšná žalobkyně. Žalobkyně vyčíslila náklady řízení částkou 1 000 Kč, odpovídající soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a dvěma paušálním náhradám po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (výzva k plnění, sepis žaloby). Soud proto uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 1 000 Kč s tím, že splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.